Transplantace orgánů...

Oněmi orgány Kommersant samozřejmě míní orgány státní a k tomuhle trefnému obrazu snad bychom mohli dodat už jen to, že v řadě případů šlo o transplantaci oboustrannou či ještě lépe vzájemnou. Mnozí důležití mužové se stěhovali z Kremlu do Bílého domu na nábřeží řeky Moskvy a naopak - znalci vládních chodeb se i se svými zkušenostmi rozjeli do Kremlu. Důvod je jasný: Tandem Medveděv-Putin (a tady zmiňme, že pokud jde o pořadí v této dvojici, vycházíme jen z formálního úzu, fakticky to, jak se ukazuje, bude platit spíše naopak) už dlouho před nástupem inzerovali, že administrativa prezidenta a vláda budou pracovat v úzkém sepětí. Pro což oněmi transplantacemi byly vytvořeny praktické předpoklady.

Včerejšek opravdu nepřekvapil, a pokud ano, pak především tím, co se v ruském kabinetu vůbec nezměnilo: jeho personální složení totiž zůstalo ze dvou třetin úplně stejné. Nezmizel dokonce ani velmi prozatímní premiér Viktor Zubkov, který za osm měsíců v čele kabinetu z dob těsně předvolebních a těsně povolebních dostal úřad prostého vicepremiéra. Jak soudí většina moskevských analytiků, jde o jev, jemuž v české kotlině říkáme trafika - na rozdíl od našich c. a k. či poté prvorepublikových zvyklostí to ovšem v Zubkovově případě docela určitě nebude doživotně... Obyčejným vicepremiérem se stal také nedávný korunní princ Sergej Ivanov, který tak na mocenském žebříčku dále klesl. Případ tohoto ještě nedávno horkého prezidentského kandidáta by stál za zvláštní pozornost, ale v této chvíli jen konstatujme, že Vladimiru Putinovi se jeho kágébácký spolubojovník zřejmě při lámání prezidentského chleba zdál až příliš samostatný a příliš sebevědomý. Což se o novém ruském prezidentu rozhodně říct nedá a nejspíš proto se jím taky stal.

Zastavme se proto u některých nových figur v moskevském Bílém domě. Třemi z celkem sedmi vicepremiérů se stali bývalý Putinův prezidentský tajemník Igor Šuvalov, bývalý zástupce šéfa prezidentské administrativy a jedna z rozhodujících figur ruského ropného průmyslu Igor Sečin a konečně i bývalý šéf ruské prezidentské kanceláře Sergej Sobjanin. Jak dnes poznamenává internetový portál gazeta.ru, Putin si z Kremlu vzal "všechny své muže". Míněni jsou tímto výrazem ti, kdož stáli u každého ze zásadních rozhodnutí bývalého prezidenta. Gazte.ru na základě těchto přesunů dovozuje, že se děje přesně to, co se očekávalo - Putin se sice vzdá úřadu, ale rozhodně ne moci. Nu a na závěr této aktuální moskevské hry "krabice, krabice, hejbejte se" ještě jedna součást oné vzájemné transplantace neboli výměny státních orgánů. Dosavadní vicepremiér Sergej Naryškin a zároveň šéf úřadu vlády se stal šéfem Medveděvovy kremelské administrativy, a to je jmenování rovněž víc než průhledné: Nový prezident Medveděv tak dostává pravou ruku, která detailně zná chod ruské vlády a zřejmě bude hlavě státu radit, jak rozumět jednotlivým krokům kabinetu, která se po Putinovým vedením pomalu, ale jistě stává ruskou mocenskou jedničkou.

Úplně bez obalu to už včera řekl politolog Dmitrij Badovskij, který se domnívá, že citujeme "klíčovou úlohou administrativy prezidenta bude zrcadlově přebírat práci vlády". Konec citátu. Tím je řečeno úplně všechno a je nepochybné, že Putin to v nové funkci má přesně takhle naplánováno. Až doposud to totiž bylo přesně naopak a prezidentská administrativa dosavadnímu kabinetu spíše technickému jednoznačně nařizovala, co má dělat. Vláda tak nebyla nositelem moci, ale výhradně jen jejím vykonavatelem.

Malá poznámka závěrem a spíše pro pobavení: Vladimír Žirinovskij dnes prohlásil, že také Rusko by mělo od prezidentské spět k parlamentní republice. Prý to tak vyjma USA a Francie mají ve všech vyspělých zemích, kde je rozhodujícím mocenským subjektem vláda a faktickým mužem číslo jedna ve státě její předseda. Věčný opozičník Vladimír Volfovič, který ovšem v parlamentním hlasování vždy stál na straně toho, kdo byl právě u kormidla, tak znovu prokázal svůj neomylný politický čich.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .