Tradiční kimona mizí z japonských ulic
Japonci se po staletí oblékali do tradičního oděvu - kimona. Od reforem Meidzi a otevření země zahraničním vlivům roku 1868 však začali přejímat západní oděv (jofuku). Přežije kimono v japonských domácnostech, nebo se stane muzejním exponátem?
Japonečku malou, jejíž rety rudé slova lásky šeptají, si málokdo dovede představit jinak, než v tradičním japonském oděvu - kimonu. Kimono bylo po staletí oděvem pro muže i ženy, který vyjadřoval sociální postavení, rod, věk, a dokonce i roční období. Dědilo se z generace na generaci a často představovalo celé jmění. Dnes však Japonce v kimonu potkáte jen o něco málo častěji než Moraváky v kroji.
Původní význam slova kimono značí věc (mono), kterou si oblékáme (ki). Slovo kimono pochází až z období Meidži (1868-1912), kdy Japonci po otevření své země museli zvědavým cizincům vysvětlovat, co že to mají na sobě. A pod tímto širokým pojmem se skrývá i celá řada součástí, které kimono tvoří. Původ kimona musíme hledat až v období přelomu našeho letopočtu, kdy Japonci převzali model čínského dvorského oděvu z dynastie Han. Do roku 794 tvořily kimono dvě samostatné části, do dvanáctého století se etabloval rovný střih, sešitý z úzkých pruhů látky. Během prvního tisíciletí se změnil i materiál: původní konopí nahradilo postupně v období Jamato (300-550 n. l.) hedvábí, importované z Číny. V následujícím období Asuka (550-710 n. l.) si Japonci osvojili i techniku barvení hedvábí. Současná podoba kimona zůstala prakticky nezměněna od období Edo (1600-1868), kdy se poté začal ozdobný uzel pásu obi vázat na zádech.
Kimono je hedvábný plášť, který se obléká až na několik spodních vrstev bílého prádla jednoduchého střihu. Celý oděv drží na těle pouze systémem tkanic obijage a obidžime, uvázaných v pase či těsně nad ním. Významným prvkem je vyšívaný pás obi, který tvoří na zádech dekorativní uzel. Pás je až 360 cm dlouhý a není připevněn ničím jiným než pořádným utažením a zavázáním tkanice obijage. Stažený pás vám sice pěkně narovná záda, ale je stejně pohodlný jako šněrovačka. Pohybovat se můžete pouze drobnými krůčky, protože úzká sukně vám neumožní udělat větší krok. Oblékání do kimona trvá až jednu hodinu a vyžaduje značnou zručnost.
Nejen složitost oblékání, ale i čištění, uchovávání a vysoká pořizovací cena kimona vedla k postupnému přejímání "západního" oblečení, které se do Japonska dostalo až s otevřením země v souvislosti s reformami Meidži v roce 1868. Mladé generaci Japonců již nošení složitého a svazujícího kimona moc neříká, přestože snahy o udržení této tradice podporuje třeba i magistrát města Kjóta. Ten vyhlásil, že každý, kdo si v době jedenáctidenního festivalu oblékne kimono, může cestovat veřejnou dopravou zdarma. Ovšem raději k tomu otevřel i speciální půjčovnu pro ty, kteří již kimono vůbec nevlastní.
Autorkou článku je PhDr. Denisa Kollmannová, t. č. na Tokyo University of Foreign Studies.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
