Topolánek ustoupil Tlustému

Na podobném postoji by nebylo nic divného, pokud by k němu došlo v poněkud jiné době. Tedy ne v momentu, kdy sněmovnou prošly v prvním čtení vládní návrhy, které mají zahájit postupné zlepšení stavu veřejných financí. Tomuto kroku samozřejmě předcházelo projednání ve vládě.

Logicky by se tak předpokládalo, že kabinet předložil poslancům návrhy, na kterých se shodla koalice a že na nich nebude nic zásadního měnit. Mimo jiné kvůli tomu, že pokud mají mít smysl, musí být vzájemně provázány. Hodlám-li určitým způsobem snižovat daně, musím mít spočítáno, o kolik méně peněz dorazí do státního rozpočtu. Pokud totiž nechci zvyšovat jeho schodek, musím na to reagovat odpovídajícími úsporami na straně výdajů. Tuto logickou konstrukci by mohl zbourat návrh, který hodlají prosazovat občanští demokraté. Konkrétně chtějí snížit daně právnickým i fyzickým osobám více, než je v návrhu, který prošel ve sněmovně prvním čtením. V konečném důsledku by to mohlo znamenat snížení rozpočtových příjmů o miliardy.

Pokud by je vláda nechtěla škrtnout na výdajové stránce, musela by zrušit některé výjimky týkající se snižování daňového základu. Vzhledem k tomu, že jsou jich desítky, nemusel by to být problém. Potíž je v tom, že proti rušení drtivé většiny z nich by se postavilo silné loby. Je tudíž pravděpodobné, že by tudy cesta nevedla. Takže by to znamenalo, že by kabinet musel buďto rezignovat na snížení rozpočtového schodku, nebo ještě více šetřit. Přitom už nyní jednotliví ministři protestují proti škrtům ve výdajích jejich resortů. Když se to všechno spojí dohromady, mohla by se uvnitř koalice rozpoutat pěkně ostrá polemika.

Tu si mohli vládní politici ušetřit, pokud by měl Mirek Topolánek pod kontrolou situaci v ODS. Z posledních událostí je zřejmé, že pomalu ztrácí půdu pod nohama. Pokud si myslel, že snadno převálcuje oponenta Vlastimila Tlustého, nyní poznává, že se mýlil. Autor ekonomického programu ODS se zaštítil platformou uvnitř strany a využil křehkosti koaliční vlády k vlastním mocenským hrátkám. Takže nakonec musí brát šéf občanských demokratů Tlustého názory vážně. Dochází mu to však až několik minut po dvanácté. Tedy v momentu, kdy koalice dojednala kompromisní reformní návrhy a prosadila je do dalšího čtení ve sněmovně.

Tím, že Topolánek pod tlakem tuto dohodu bourá, otevírá prostor pro další zpochybnění jednotlivých kroků. Například některým poslancům KDU-ČSL se nelíbí systém poplatků ve zdravotnictví. Názorně se to projevilo při hlasování ve zdravotním výboru. V něm neprošlo doporučení, aby poslanci reformu zdravotnictvím podpořili. Postaralo se o to mimo jiné zdržení se hlasování lidovců Hovorky a Carbola. Zkrátka z vládních návrhů může nakonec zbýt cár papíru. Kabinet se tak může dostat do problémů sestavit přijatelný rozpočet na příští rok. A hlavně lidovci a zelení mohou zvažovat, zda má cenu zůstat v koalici, kde jejich partner prochází vnitřní krizí a kvůli tomu mění ze dne na den své postoje.

Právě dění kolem reformy veřejných financí dokazuje, že jde spíše o improvizaci, než o dobře promyšlenou změnu. Na jednu stranu to lze omluvit nedostatkem času. Vláda ztratila příliš dlouhou dobu jednáním, aby vůbec vznikla. Vzhledem k lhůtám potřebným pro sestavení státního rozpočtu na příští rok tak neměla potřebný čas na důkladné prodiskutování všech detailů. Takže některé problémy musela řešit tak říkajíc za pochodu.

Přesto je absurdní, že do sněmovny pustila takové návrhy, které se v konečné fázi nemohou opřít o podporu všech koaličních poslanců. To, že Mirek Topolánek vsadil na to, že nespokojence zvládne v době mezi prvním a druhým čtením, se ukazuje jako chyba. Naopak nyní je premiér blízko stavu, který nechtěl. Tedy blíží se do momentu, kdy mu nespokojení koaliční poslanci nejrůznějšími pozměňovacími návrhy zbourají projekt vládních reforem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .