Topolánek obnovil kontrolu nad sněmovnou jen zčásti

13. červen 2008

Pokud by někdo nevěděl, co to je Pyrrhovo vítězství, měl sledovat zasedání sněmovny v posledních dvou týdnech. Vládní koalice se snažila změnit počty členů ve výborech. Dosud měly stejně členů vládní koalice i opozice, což se domluvilo těsně po volbách v roce 2006.

Ovšem koaliční strany od té doby přetáhly na svou stranu dva sociálnědemokratické poslance. Proto mají podle premiéra Mirka Topolánka nárok na většinu ve všech výborech.

Sociální demokraté ani komunisté s tím pochopitelně nesouhlasili a tak nastala zřejmě nejdelší obstrukce v dějinách české demokracie.

Nakonec koalice vyhrála, ovšem až dnes v poledne, kdy se opoziční strany samy rozhodly ustoupit. Protáhnout obstrukci o několik hodin jim nemohlo dělat technicky potíže. Ovšem z ohledu na veřejné mínění bylo lepší ustoupit.

Pochopit, proč se do sebe koalice s opozicí tak pustily, není úplně jednoduché. Výbory jsou jen poradním orgánem sněmovny a o ničem nerozhodují. Ani funkce předsedů výborů nemají velký význam pro někoho, komu jde o víc, než o služební auta a pěknou kancelář. Topolánek vysvětlil, že hlasování o výborech má být testem, jestli je koalice ještě dost soudržná a jestli je vůbec schopná opozici přehlasovat. Předem tedy čekal, že útok nebude snadný.

Opozici vadilo, že koalice porušuje dohodu z období ihned po volbách. Tehdy se ustavila sněmovna, rozdělily funkce a podle tehdy stanovených pravidel se naučili poslanci znesvářených stran bavit a spolupracovat. Dnes se bude začínat od nuly, s mnohem větší vzájemnou nenávistí. Topolánek tedy boj o výbory vyhrál, ovšem počet ztrát, které utrpěl, je impozantní.

Nejvíc nepříjemným zjištěním musí být fakt, že koalice má jistých pouze sto hlasů. Poslankyně zelených Věra Jakubková a Olga Zubová se totiž rozhodly v testu hlasovat společně s opozicí. A nebýt toho, že bývalý poslanec ČSSD Evžen Snítilý do sněmovny nechodí, test by ukázal, že vláda ve sněmovně většinu nemá.

A dokonce i ta slabá jednohlasová většina byla zaručena významnými vládními ústupky některým koaličním poslancům. Premiér musel odvolat plán ministra Julínka, který už půl roku chystal převod fakultních nemocnic na akciové společnosti. Jen díky tomu si mohl být jist hlasem Ludvíka Hovorky a dalších lidovců. Zároveň musel přistoupit na žádost Vlastimila Tlustého a jeho spojenců z ODS, kteří si vyžádali odročení církevních restitucí nejméně o půl roku. Do té doby vládní návrh prozkoumat komise poslanců.

Alespoň čtyři zelené hlasy získal premiér jen díky tomu, že odvolal plán na zvolení šestého místopředsedy, který byl součástí změn ve výborech. Tím ztráty nekončí. Asi nejvíc bolestné je zjištění, co znamená, když opoziční poslanci přestanou párovat. Jde očividně o vstřícnost opozice vůči vládě, která má jen zanedbatelnou většinu ve sněmovně. Bez párování si nemohou být vládní poslanci nikdy jisti, že si udrží aktuální většinu. Vlastně si jisti být mohou: pokud se všech 100 či 102 členů koaličních poslaneckých klubů pokaždé dostaví k hlasování. Přinejmenším to znamená, že pro příští hlasování ve sněmovně si budou muset ministři, kteří jsou majiteli poslaneckého mandátu, odpustit jakékoli zahraniční cesty a zrušit každou další agendu.

Jak vážná je situace, o tom svědčí krizový scénář, který koaliční strany připravily. Během dvou týdnů obstrukce se nestihly projednat žádné zákony, které předkládala vláda. Byly mezi nimi i tak důležité normy jako zákon o policii, zákon o eGovernmentu, prodloužení penzijního věku na 65 let či snížení nemocenských dávek během prvních tří dnů. Tyto nejdůležitější vládní návrhy z prvního pololetí teď bude nutné projednat na mimořádné schůzi. Jde to snadněji, než na obvyklé schůzi, protože program mimořádné schůze se nedá měnit. A pokud se vláda předem ujistí, že alespoň sto poslanců s návrhy předem souhlasí, je možné zákony také odhlasovat.

Pokud se tedy něco nezmění, jsou předem vyloučeny normy, o kterých mohou být ve vládních klubech pochybnosti, anebo takové, které by opozici stály za obstrukci. Týká se to například reformy zdravotnictví či daňových změn v příštím roce. Samozřejmě nelze popřít, že se Topolánek během posledních dvou týdnů osvědčil jako schopný stratég, podobně jako starověky Pyrrhos. Skutečně dokázal najít postup, kterým může sněmovna alespoň někdy fungovat.

Ovšem teprve se uvidí, jestli vydrží i takový minimalistický model. Dnešní mimořádná schůze k případu Vesecká připomněla, že vláda bude čelit tlaku, který je spojen s podezřením, že její členové ovlivňují prostřednictvím nejvyšší státní zástupkyně nezávislou justici. Za týden proběhne generální stávka, za dva týdny zveřejní ministr Schwarzenberg audit příjmů kontroverzního vicepremiéra Čunka. Topolánek dostane možnost dál vítězit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Holub
Spustit audio