Tomáš Baťa

Švec je v českých pohádkách i v lidové povědomosti, bůhví proč, symbolická postava vlídné karikatury.

Dva ševci vstoupili do našich dějin. Na trůně zvaném verpánek : ten první je švec pohádkový : nejslavnější český film Pyšná princezna. A švec, který si běhá zazpívat z království temnot do říše hodného vládce prince Miroslava. Přeskočí hraniční kameny, zatančí si a zapěje a zase se vrátí do království smutku.

Po desetiletí jsme si připadli jako on. Jen ty ostnaté dráty nebylo lze přeskočit. Dnes už skákat nemusíme, cestovat jen snadné, nedrží nás už v kleci.

Ten druhý švec se jmenoval Tomáš Baťa a založil neuvěřitelné impérium. Stát ve státě. Vládl tak trochu jako rozšafný princ Miroslav, tak trochu jako kapitalista Ford. To on vymyslel systém, který uplatňovaly i Baťovy závody : nejdříve vyráběly Fordovy automobilky luxusní drahé vozy pro bohaté. Potom přišel nápad : vyrábět levné lidové automobily a prodávat je výhodně především zaměstnanců. Ameriku zaplavily reklamy, které ukazovaly šťastné mladé lidi, jak odjíždějí na veselý víkend.

Ti, kteří trávili pracovní týden u pásů továren snili koncem týdne svět o nezávislosti, svobodě, štěstí.

Marxisté i levičáci všeho druhu a ražení hřímali o vykořisťování, bubnovali ke světové revoluci bědných, Charlie Chaplin natočil smutnou grotesku o osudu tuláka Charlieho u pásu fabriky, v nelidském světě automatů.

Tomáš Baťa vybudoval přísný, disciplinovaný svět, kde zákony určovala prosperita na jedné straně, prosperita firmy s heslem "Náš zákazník , náš pán". Na druhé straně s dokonalou identifikací zaměstnance s "jeho" podnikem. Vznikala Baťovská města, školy, systém vzdělání i výchovy. V mnohém založený na principech armádních sborů.

Kupodivu poslední pamětníci těch časů nesdílejí revoluční nenávist věčně ukřivděných revolucionářů. Závistivých a chamtivých.

Dědeček mi kdysi vyprávěl, jak znával Antonína Zápotockého. Revolucionář se prý věčně opíral o kavárnu Letná a čekal, až otevřou. Aby se mu se soudruhy lépe spřádaly plány na proměnu světa.

"Toníku, "lákal dědeček, majitel malé firmy budoucího dělnického prezidenta, " neflákej se tady, já tě zaměstnám.!

Příští hlava státu dělníků a rolníků a pracující inteligence se prý smála :

"Já nemůžu pracovat, dělám revoluci."

Až se ta revoluce skutečně zdařila. Svět se zhroutil sám do sebe. Z Baťových závodů se stal Zlín a zvolna se proměnilo hospodářství v systém věčného nedostatku. Komunisté uměli vyrábět tanky, v paranoidní představě, že strýček Sam a němečtí revanšisté brousí meče a kopí, aby rozmetaly ráj, obehnaný naježeným poltem.

Syn, Tomáš Baťa, musel odejít do zahraničí.

Při každé návštěvě Mnichova přišel navštívit Svobodnou Evropu. Usmíval se tak, jako se usmívá z dnešních deníků. Nikdy jsme ho neviděli ve špatné náladě.

Možná právě to je tajemstvím Baťů.

Protiklad věčně nasupeného komunismu.

Z dnešního pohledu, napsaly Lidové noviny, lze systém Baťových závodů, označit jako "osvícený feudalismus."

Má ten systém jednu chybu : odvisí od míry osvícenosti panovníka.

V českých pohádkách i lidovém povědomí podceňovaný a vlídně vysmívaný švec dokázal zázrak : z verpánku vybudoval panovnický trůn.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .