Tlak na íránskou opozici roste

Například během dnešních pátečních modliteb se v tomto smyslu vyjádřil znovuzvolený prezident Ahmadínežád. Ten prohlásil, že není správné, aby byli stíháni jen lidé, kteří se účastnili opozičních demonstrací proti výsledku voleb. Je prý naopak nutné, aby před soudem stanuli i jejich vůdcové, a aby se s nimi jednalo s naprostou rozhodností. Ahmadínežád neřekl, koho tím myslí, ale v minulých dnech několik představitelů režimu jmenovalo neúspěšné prezidentské kandidáty Músávího a Karrúbího jako ty, kdo jsou za nepokoje odpovědni. Padlo také jméno Mohameda Chátamího, Ahmadínežádova předchůdce v prezidentské funkci, který reformisty také podporoval.

Vzhledem k tomu, že před soudem už stojí celá řada Chátamího spolupracovníků doby před rokem 2005, dá se poslední vlna represí považovat za jakési účtování s pokusem části íránských duchovních reformovat tamní režim a otevřít ho světu. Před soudem stanula také řada význačných íránských intelektuálů, celkem se přelíčení týká více než stovky lidí. Mnozí se tento týden objevili v soudní síni, vypadali vyčerpaně a nervózně, a někteří z nich přečetli do kamery své přiznání a omlouvali se íránskému lidu za své prohřešky. Vše nasvědčuje tomu, že byli k těmto výstupům donuceni násilím. Jejich obžaloba staví na tom, že demonstrace byly připravené předem, a že byly z ciziny řízeny nepřáteli Íránu, tedy zejména Británií a Spojenými státy.

V uplynulém týdnu se také znovu dostaly na povrch spekulace o tom, že lidé zatčení při demonstracích byli ve vězení nejen biti, ale i znásilňováni a znásilňovány. S tímto obviněním přišel jako první reformistický prezidentský kandidát Karrúbí, a nyní ho údajně potvrdil i jeden z poslanců, který byl členem zvláštní vyšetřovací komise. Samotný Karrúbí nyní čelí obvinění z toho, že pomlouvá íránské zřízení, a zastánci tvrdé linie požadují jeho uvěznění a bičování. Režim zatím sáhl při uvěznění a zlomení lidí poměrně vysoko, ale zatím nezatknul žádného z nejvýše postavených představitelů opozice. Pokud by se to stalo, pravděpodobně by to znamenalo nové kolo represí, protože například zatčení populárního Músávího by se neobešlo bez nových protivládních shromáždění.

Pravděpodobně ve snaze zmírnit napětí vystoupil s překvapivým prohlášením ajatolláh Chamenejí, který prohlásil, že zatím nejsou jednoznačné důkazy, podle kterých opoziční demonstranti jednali v zájmu cizích mocností. Chamenejí se svým projevem také pravděpodobně chtěl vymezit proti sílícímu trendu uvnitř íránského režimu, v němž iniciativu přebírají síly spojené s ozbrojenými složkami, na úkor duchovních, jako je on sám. Právě lidé spojení s takzvanými Revolučními gardami nyní řídí kampaň proti reformistům a trvají na co nejdrakoničtějším potrestání opozice, která se naopak opírá o část šíitských duchovních.

Ani Chamenejího prohlášení však tlak na opozici nezmírní. Zaprvé je pochybné, že právě Chamenejí je dnes tím, kdo nyní určuje v Íránu kurs. A za druhé se zdá, že íránský režim bude čelit čím dál většímu tlaku, na který bude reagovat protitlakem. Půjde jednak o tlak zevnitř, protože mnoho i relativně konzervativních Íránců ztratilo po bezostyšných represích víru ve spravedlivost současného zřízení, a také proto, že íránská ekonomika je na tom čím dál hůře a Ahmadínežád není člověkem, který by to dokázal změnit.

Írán se bude muset vyrovnat i s velkým tlakem zvenčí. Objevily se zprávy, že Írán bude mít během několika let balistickou střelu, která bude schopná zasáhnout kterékoli místo v Evropě, a podle některých zdrojů dokonce i ve Spojených státech, což se neobejde bez západní odpovědi. Všeobecně se má také za to, že Írán pokračuje ve vývoji jaderných hlavic, a to přesto, že nyní Teherán udělal určité ústupky a vpustil mezinárodní inspektory do některých objektů. Zpráva o Íránu, vypracovaná Mezinárodní agenturou pro jadernou energii, bude k dispozici asi za deset dní. Již v tomto týdnu se představitelé USA, Velké Británie, Francie i Německa vyslovili ve prospěch dalších sankcí vůči Teheránu, a zdá se, že tyto země berou vážně letošní září jako konečný termín pro íránské ústupky. Pokud se podaří prosadit nové sankce v Radě bezpečnosti, kde má právo veta ještě Čína a Rusko, bude na to Teherán pravděpodobně reagovat zesílenou kampaní proti domácí opozici, protože vytváření obrazu nepřítele a boj proti cizím agentům v takových případech nedemokratickým ale xenofobiím režimům obvykle dobře poslouží. Íránská opozice je však momentálně tak jako tak v troskách. Málo kdo se odváží demonstrovat na ulici, a i její špičky čelí nebezpečí, že brzy ve vězeňském mundůru zasednou mezi těmi, kdo se skelným pohledem odříkávají omluvy íránskému lidu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .