Thomas Kulidakis: Zničené a přelidněné planetě pomohou jen nové technologie

Je naprosto pochopitelné, že menší část lidstva užívající si vysoký životní standard o něj nechce přijít. Stejně tak je pochopitelné, že i ti chudší a nejchudší se chtějí mít lépe. Ve světě, kde pět set milionů lidí trpí hladem a přes dvě miliardy obezitou je těžké vysvětlit jedněm, aby se vzdali nadbytku a druhým, že na něj nemají nárok. 

Pralesy, maso a sucho

Faktem ale zůstává, že při současném tempu rozvoje to může skončit tak, že po vyčerpání půdy nebudeme mít co jíst všichni. Krásné vily, domy i ty nejchudší chatrče mohou být smeteny stále častějšími bouřemi a orkány. Oceány a moře, v nichž plavou ostrovy plastu přesahující velikost Francie, nám brzy mohou přestat poskytovat obživu.

Čtěte také

Máme čas klimatickou změnu zbrzdit, víme jak, ale jednáme pomalu, varuje zemědělský konzultant

Plíce planety, pralesy v Brazílii, mizí za nového vedení prezidenta Jaira Bolsonara astronomickým tempem. Podle brazilského Národního ústavu pro výzkum vesmíru se za poslední čtvrtletí letošního roku vykácelo třikrát až pětkrát více amazonského deštného pralesa než v letech 2016 až 2018. To vše v touze po zisku i za cenu zničení flóry a fauny důležité pro celý svět, o životním prostředí původních obyvatel ani nemluvě. 

Celá hádka stála místo šéfa brazilského úřadu, kterému se Bolsonaro vysmál. Podle něj se těžba zvýšila jen o pouhých 88 procent. I kdyby to byla pravda, nic to nemění na ničení přírodního zdroje kyslíku a také řady léčiv, z nichž některé ještě neznáme. Podle panelu OSN lidstvo také ohrožují stravovací návyky, především průmyslový chov zvířat na maso. Lepší je prý ekologické zemědělství i chov dobytka zachovávající přirozený koloběh přírody. 

Ideální by prý bylo maso pokud možno nahradit kupříkladu luštěninami. Stěží si ale představit, že by na takovou změnou miliardy lidí přistoupily.

Dalšími problémy, které s sebou stávající chování lidstva přináší, jsou rozsáhlé sucho a záplavy. Se suchem a extrémním horkem máme bohužel zkušenost i v České republice, které se tyto problémy ještě před několika lety příliš netýkaly. I u nás vidíme, že lidé si jsou stěží ochotní uvědomit, že v nových podmínkách nemůže mít každý studnu s hlubinnou vodou a bazén.

Potřebujeme nové technologie

Thomas Kulidakis|foto: Khalil Baalbaki

Politici se tak ve snaze nepřijít o podporu snaží přicházet s řešeními, které příliš nezměnění dosavadní životní styl. To se týká nejen zavlažování a dostupnosti vody, ale také opětovné péče o půdu a krajinu. Samozřejmě by byla možnost v České republice čerpat co do nejvyšší míry vodu povrchovou, jako to dělají například na jihu Evropy. Řecká metropole Atény má jeden ze svých zdrojů stovky kilometrů daleko v horách. Podobně je tomu i ve Spojených státech. 

Nejschůdnější cesta k nápravě situace, která zachová životní styl těch šťastnějších a dá naději těm méně šťastným, ale spočívá v přesměrování zdrojů. Jen loni například celý svět vydal skoro dva biliony dolarů na zbrojení. Takové peníze by určitě přispěly k financování výzkumu nových technologií méně zatěžujících planetu a zaručujících obživu. Nemám na mysli elektromobily, které mají výfuk v elektrárně nebo biopaliva dále vyčerpávající půdu. Na mysli mám rozhodnutí politiků vydat finance na výzkum zcela nový. K tomu je ovšem nutný odpovídající tlak veřejnosti.

Autor je komentátor Českého rozhlasu