Turecký ministr zahraničí oznámil, že Ankara jednostranně pozastavuje bilaterální dohodu s Řeckem o vracení uprchlíků.
Zároveň dodal, že pozdější migrační dohodu s Evropskou unií z roku 2016 hodlá Turecko dále dodržovat. Což je nedostatečné pro všechny členské státy. Protože ujednání se vztahuje jen na řecké ostrovy, a nikoliv na hranici pozemní.
Počty migrantů a uprchlíků mířících do Evropy sice klesají, ale téma s nimi související se vrací jako bumerang. Už v roce 2015, v době nejvyhrocenější krize vyvolané nepřipraveností dosavadního azylového systému bylo zřejmé, že hluboké příkopy vykopané mezi státy údajně solidárními a státy údajně nesolidárními budou členské státy EU rozdělovat ještě dlouho poté, co se situace dostane pod kontrolu.
Přitom přes hraniční řeku Evros se v posledních měsících do Řecka dostává stále více běženců. Vývoj v podstatě kopíruje tureckou činnost v oblasti vnitropolitické a zahraničně politické. Z Turecka například přichází více lidí, když dojde k novému zatýkání. Což se od neúspěšného pokusu o puč děje pravidelně.
Podobně také když se například Turecko pustilo do vojenského dobrodružství proti Kurdům v Sýrii, vzrostl mezi uprchlíky počet Kurdů. V poslední době také přichází řada syrských rodin, u nichž je málo pravděpodobné, že přicházejí odjinud než z Turecka. Spíše se jedná o ty, kteří se z různých důvodů obávají, že budou nuceně navráceni do Sýrie nebo po několika letech pobytu v legálním vakuu v Turecku zkouší štěstí jinde.
Tito běženci se následně snaží dostat po Balkánské trase dále na západ a sever Evropy. Jejich cesta vede nově přes Albánii, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu a do jisté míry také Srbsko. Následně se snaží dostat do unie zpravidla přes Chorvatsko a Slovinsko. K řešení situace nárůstu počtu běženců přicházejících z Řecka do Turecka a pokračujících přes státy západního Balkánu ostatně na začátku tohoto měsíce vyzvala také uprchlická agentura OSN.
Vzhledem k zneplatnění řecko-turecké dohody o vracení lidí, kteří přišli přes pozemní hranici a neuspějí s žádostí o azyl se tedy zvyšuje také tlak na balkánské trase. Nebezpečí neplyne jen z toho, že budou běženci pokračovat dále. Ale také ze zhoršení vztahů mezi jednotlivými balkánskými státy, které se už teď navzájem obviňují.
Aby Evropa mohla účinně kontrolovat ilegální migraci, potřebuje nejen jednotnou azylovou politiku, ale také „systém flexibilní solidarity“.
Jejich potenciální konflikt by znamenal takovou destabilizaci měkkého podbřišku Evropské unie, že i proto raději německá kancléřka Merkelová otevřela německé hranice v době vrcholu migrační krize. Svou politickou cenu už ale zaplatila. Podle všeho poučením je, že se jednalo o jednorázovou akci.
Z nastalé situace hrozí ještě další nebezpečí. Turecko totiž vysvětlilo, že se rozhodlo pro vypovězení dvoustranné dohody s Řeckem kvůli osmi tureckým vojákům, kteří do sousední unijní země uprchli po pokusu o puč. Dotyční už byli na základě rozhodnutí řeckého soudu propuštěni z vazby, a kvůli obavám o jejich bezpečnost jsou na neznámém místě pod dohledem řeckých bezpečnostních složek.
Na argumentaci Řecka o rozhodnutí nezávislého soudu Ankara odpověděla, že si je vědoma dobré vůle řeckých soudů a úřadů, ale jsou prý pod tlakem k Turecku nepřátelských západních politiků. A zrušení dohody Ankara doprovodila uvedením několika svých válečných plavidel a speciální jednotky do pohotovosti, aby prý zamezila údajným řeckým provokacím v Egejském moři.
K tomu vláda strany prezidenta Erdogana přikročila jen několik hodin poté, kdy šéfka unijní diplomacie Mogheriniová zopakovala stanovisko, které Evropská unie Turecku sdělila na březnovém společném summitu. A to, že má udržovat dobré sousedské vztahy a respektovat mezinárodní právo. Především v oblasti východního a jihovýchodního Středomoří.
Členské státy a unijní instituce jmenovaly Řecko a Kypr. Jestliže tedy Turecko nerespektuje výzvy Evropské unie, ohrožuje tím nejen její důvěryhodnost jako celku, ale také jejích jednotlivých částí.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
