Thomas Kulidakis: Trump potěšil Rusko na úkor Černé Hory
Donald Trump není jen prezident, ale také obchodník. Jeho styl politiky předpokládá jednání v rámci hry s nulovým součtem, která přináší jen vítěze a poražené.
Jeho poslední extempore se týká dalšího zpochybnění ochoty USA dodržet spojenecké závazky v rámci Severoatlantické aliance. Vítězem je tentokrát Rusko, poraženým Černá Hora a ostatní členové aliance.
Bývalý Miloševičův spojenec vede Černou Horu na Západ. Je to extrémně zdatný technolog moci, říká balkanolog
Takových politických suverénů, jako je Milo Dukanović, v Evropě mnoho nanajdeme. Už téměř třicet let tento černohorský politik drží ve své nevelké balkánské zemi otěže moci a dovedl ji k nezávislosti i do Severoatlantické aliance. A podle předběžných výsledků byl o víkendu podruhé zvolen do funkce prezidenta, v níž by rád zatím kandidátskou zemi posunul i k vysněnému členství v Evropské unii.
Tvrzení amerického prezidenta, že Černohorci obývají malou a krásnou zemi, je jistě pravdivé. Pokud by zůstalo jen u něj, nebylo by se nad čím pozastavovat nebo kroutit hlavou. Jenže když měl odpovědět moderátorovi americké televize Fox News, proč by američtí vojáci měli umírat za jiné členy NATO, jmenovitě třeba Černou Horu, přišla odpověď sice asi upřímná, ale rozhodně ne státnická.
Americký prezident si prý také položil takovou otázku a odpověď našel znepokojivou. Černá hora je totiž podle něj obývaná statečnými lidmi, kteří jsou ale také agresivní a agresivními se mohou stát ještě více. A pak prý máme na krku třetí světovou válku, což by si americký prezident nepřál.
Celá úvaha nejenže stojí na vodě, ale zpochybňuje samotný princip jakéhokoliv obranného paktu. V něm by mělo platit ono pověstné jeden za všechny, všichni za jednoho.
Balkánský sud prachu
V první řadě je jasné, že Černá hora, která nemá ani 700 tisíc obyvatel, asi stěží dokáže svou případnou agresí efektivně ohrozit své sousedy, natož Rusko. Se zhruba dvoutisícovou armádou, pěti letadly a pěti vrtulníky, je jakákoliv představa útočících bojových svazů agresivních Černohorců v ruské stepi směšná.
Černá Hora. Země, na kterou čeští turisté zapomněli
Z Prahy tam nic nelétá, nejezdí tam žádný přímý vlak. Na Čechy tam nenarazíte, a přitom v sousedním Chorvatsku se jich nezbavíte. Václav Žmolík objevil pro posluchače Dvojky zapomenutý kout Balkánu.
Černá Hora je také země, která se dokázala po rozpadu bývalé Jugoslávie osamostatnit referendem, nikoliv válkou. Člověk by až řekl, že tak nějak sametově, po našem. Vzhledem k její velikosti ale hledala spojence a obrátila se na Západ. V červnu 2017 se tedy stala členem NATO. Jejímu vstupu předcházela nehezká epizoda pokusu o násilný převrat, za nímž měli podle černohorské vlády stát srbští nacionalisté a Rusko.
Jakožto nový člen se i při svém mizivém vojenském významu Černá Hora pokusila dostát svému závazku a splatit geopolitické pozadí svého přistoupení do obranného paktu. A tak nedávno vyslala pár svých vojáků do mise NATO v Pobaltí, konkrétně do Lotyšska. A také Polska. Americký prezident se evidentně bojí, že v rámci mezinárodního kontingentu to budou právě Černohorci, kteří rozpoutají třetí světovou válku s Ruskem.
Černá Hora vstupuje do NATO, ale společnost je rozdělená, říká diplomatka
Summit lídrů členských zemí Severoatlantické aliance přivítal minulý týden dva nováčky – amerického prezidenta Donalda Trumpa a černohorského premiéra. Dušek Markovič zažíval historické chvíle. Černá Hora se totiž stává 29. členskou zemí NATO, i když je ohledně toho tamější společnost rozpolcená. „Členství pro ně má znamenat zvýšení investic a tlaku na implementaci reforem,” říká diplomatka a bývalá vedoucí mise OBSE v Černé Hoře Janina Hřebíčková, která je hostem Interview Plus.
Takové tvrzení se zdá být absurdní, ale není nejdůležitější. Nejdůležitější je podprahová linka, která hraje na stereotypy Američanů. Proč bránit nějakou malou zemi v Evropě, kterou mnozí ani na mapě nedokáží nalézt. V duchu takové úvahy se ale může svézt každý, včetně České republiky.
Je tedy ohrožena nejen soudržnost aliance jako takové, ale především jistota, že i nejmenší nebudou hozeni přes palubu. A také oslabená motivace zbývajících balkánských států do NATO vstupovat za účelem ochrany jednoho před druhým.
Opravdu zatím přesně nevíme, co všechno si americký s ruským prezidentem ve finských Helsinkách řekli. Jisté ovšem je, že třetí světové válce se vyhneme, jen pokud budou v čele nejmocnějších států konzistentní a předvídatelní politici ctící spojenecké závazky.
Neméně jisté je, že ruská radost má okamžité dopady v jedné z posledních geopolitických válečných bitev připomínajících studenou válku. Bojiště je Balkán. Moskva svou snahu urvat, co se dá, vystupňovala okamžitě. O čemž svědčí dění kolem případného vstupu do NATO Republiky Makedonie. Balkánský sud prachu je tak zase o něco méně stabilní.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
