Thomas Kulidakis: Spor v USA o nesnesitelnou lehkost přístupu ke zbraním

23. červen 2016

Masakr v americkém Orlandu má očekáváné pokračování. Ve Spojených státech se opět s plnou intenzitou rozhořel boj o kontrolu prodeje a držení zbraní.

Američtí zákonodárci si naštěstí nevyřizují spory po vzoru pistolníků Divokého západu soutěží v rychlosti tasení koltů. Činí tak vzrušenými debatami a nově také nátlakovými akcemi. Předtím, než americký senát zamítl všechny čtyři návrhy na zpřísnění kontroly prodeje zbraní, exceloval v disciplíně obstrukcí senátor z Connecticutu Christopher Murphy.

Jeho patnáct hodin dlouhé řečnění mu však nebylo nic platné. Bude muset říci pozůstalým 26 dětí a učitelů, kteří se stali obětí vyšinutého střelce v roce 2012 v connecticutském Sandy Hook větu, které se snažil vyhnout. Před hlasování o zákonech totiž prohlásil, že „neschopnost Senátu cokoli učinit tváří v tvář pokračujícímu vraždění je nejen bolestná, ale také hanebná“.

Murphyho kolegové z Demokratické strany tedy ve Sněmovně reprezentantů přikročili k jiné metodě. Pro Spojené státy velmi neobvyklé. Rozhodli se, že si vynutí hlasování o kontrole zbraní okupací sněmovny. S podporou několika stovek demonstrantů přítomných venku si ustlali, uvařili a pokračovat budou podle svých slov do doby, než i republikáni zajistí dostatek hlasů pro prosazení schválení omezujícího zákona o zbraních.

Snaze demokratů podporovaných průzkumy veřejného mínění se není co divit. Koupit si ve Spojených státech zbraň je totiž stejně snadné, jako koupit si v České republice lék na nachlazení s obsahem pseudoefedrinu. Stačí občanský průkaz. Výsledek je zpracovaný v řadě analýz. Ta poslední pochází z pera docent trestního soudnictví Adam Lankforda z Alabamské univerzity.

Lobby zbrojařských firem

Masakr v americkém Orlandu má očekáváné pokračování

Podle něj z celkového počtu masových vražd spáchaných střelnou zbraní připadá na Spojené státy v letech 1966 – 2012 celá třetina útoků. Počet zbraní v populaci je extrémní. Na každého Američana připadá v průměru jedna střelná zbraň. Američané také nejčastěji umírají ve škole nebo práci. Ve zbytku světa je pro lidské bytosti nebezpečný především pohyb v blízkosti vojenských objektů.

Další statistiky ukazují, že ve Spojených státech dochází k masovým úmrtím způsobeným střelnou zbraní, tedy se čtyřmi a více oběťmi, každý den. Podle analýzy univerzity Harvard a Northeastern University se počet případů mezi lety 2011 až 2014 ztrojnásobil. Když zpřísnila kontrolu zbraní Austrálie, masové střelby v počtu čtyři mezi lety 1987 a 1996 ustaly.

Za použití prosté logiky by se tedy zdálo, že Spojené státy přikročí k účinné legislativě bez prodlení a zalitují toho, že omezení prodeje útočných pušek z let 1996 – 2004 zruší. Jenže takový krok se potýká s dvojím odporem. Za prvé se jedná o argument ideový. Podle zastánců zbraní jsou to „lidé, kteří zabíjejí, nikoliv zbraně. A zlého člověka se zbraní zastaví jen dobrý člověk se zbraní“. Pokud by podle nich byli lidé ozbrojení, útočníka by sami zneškodnili.

Tato argumentace ovšem poněkud pokulhává. Masový vrah jaksi nemíří, ale snaží se zabít pomocí co nejúčinnější zbraně co nejvíce lidí. Ten, kdo by ho však chtěl zneškodnit, musí umět střílet. A dobře. Jinak může napáchat více škody než užitku.

Sem spadá také trvání na druhém dodatku americké ústavy, tedy práva držet zbraň. Ten se možná hodil v dobách divokého osidlování amerického kontinentu, ve 21. století by však měl být moderní stát tím, kdo zaručí bezpečí.

Senátoři za Demokratickou stranu se rozhodli, že si vynutí hlasování o kontrole zbraní okupací sněmovny

Druhým odporem je vliv lobby amerických zbrojařských firem a Národní střelecké asociace (NRA). Jak jsou její prsty dlouhé, doložím na aktuálním případě. Kandidát republikánů na prezidenta Donald Trump se také rozhodl, že by bylo pod vlivem dalších a dalších masových vražd přece jen lepší zpřísnit podmínky, týkající se zbraní v USA. Ale NRA mu platila kampaň, proto se nejdříve vydal k debatě do jejího srdce.

Boj odpůrců snadného přístup zbraní ve Spojených státech však není ztracený. Je spíše otázkou pevné vůle. Protože jak říká básník, nic není obtížné pro toho, kdo chce.

autor: thk
Spustit audio