Thomas Kulidakis: Severní Makedonie a předčasná radost z konce karanténních opatření

Je to také dobrý příklad, jak jednoduše se dá epidemie koronaviru použít pro politické účely.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Praktické dopady smíření Řecka a Severní Makedonie

Malá balkánská země přistoupila k uvolnění drastického zákazu vycházení podobně jako ostatní státy v Evropě. Zatímco sousední země se ale připravují k zahájení turistické sezony, vláda ve Skopje na většinu země uvalila naprostý celovíkendový zákaz vycházení. Na zbytku území platí alespoň zákaz vycházení noční.

To vše kvůli nenadálému nárůstu počtu nakažených covidem-19. Množství lidí, u kterých se projevily příznaky, překonalo i rekord z poloviny května. V reakci na aktuální situaci a znovu zavedené restrikce obnovilo také sousední Bulharsko nařízení, podle kterého všichni přijíždějící z území Severní Makedonie musí podstoupit čtrnáctidenní karanténu.

Pro české turisty je to znamení, že pokud budou chtít do Bulharska nebo Řecka vyrazit po zemi, měli by se držet především unijních zemí. Tedy jet přes Slovensko nebo Rakousko, pokračovat přes Maďarsko a Rumunsko. I v době nejpřísnějších karanténních opatření totiž koridory vedoucí přes členy Unie domů fungovaly. Není důvod, aby tak tomu nebylo i nadále. I když v dnešní době nikdo neví.

Svobody užít, dokud mohou

Příklad Severní Makedonie je ale dobrý vzorek i pro poučení z dalších aspektů vývoje kolem nového koronaviru. Například doposud vládnoucí sociální demokraté si vyslechli obvinění, že uvolňují předčasně, aby lidi dostali co nejdříve k předčasným volbám. Nerespektovali prý názor epidemiologů a hlavně chtěli vyjít vstříc občanům unaveným z karanténních opatření.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Severní Makedonie připomíná Českou republiku před vstupem do unie

Nakolik jsou dotyční unavení, to je dobře znát z přístupu šéfa největší opoziční strany. Ten byl nejdříve v době karantény načapán v posilovně, teď při obnovení zákazu vycházení s kamarády v uzavřeném baru. Jeho chování je v souladu s vývojem ve městě Ohrid u krásného jezera na hranicích s Albánií a Řeckem. Před vyhlášením karantény obyvatelé Skopje čirou náhodou rychle odjeli z hlavního města. Média a sociální sítě následně začaly plnit obrázky davů kupříkladu na promenádě u vody.

Toto chování je výrazem logického pocitu, že vzhledem k poměrně nízkému počtu obětí i nakažených novým koronavirem je potřeba žít dál. Navíc s karanténními opatřeními jde ruku v ruce propad ekonomiky, takže hrozí, že dříve než na covid-19 lidé zajdou na úbytě kvůli nezaměstnanosti. Věřící v Severní Makedonii požadovali také možnost slavit pravoslavné Velikonoce i konec ramadánu. Těžko jim nevyjít vstříc, když se obrázky apokalypsy z nákazy virem nedostavují.

Thomas Kulidakis|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Třetí poučení z vývoje v Severní Makedonii je ale nejdůležitější. V konečném důsledku nezáleží na tom, jestli si lidé myslí, že se dělá přílišný povyk kvůli onemocnění podobnému chřipce. Nezáleží ani na tom, kolik věřících chce jít praktikovat víru a kolik lidí přichází o živobytí. Ve finálním součtu rozhodují vlády. Kdykoliv se na stezku karantény za každou cenu mohou vydat znovu. Nebude tedy překvapivé, když ti, kteří se nebojí, se rozhodnou chvíli svobody si užít, dokud mohou. Nikdo neví, kdy může skončit a města budou zase připomínat sídliště duchů.

Autor je komentátor Českého rozhlasu