Thomas Kulidakis: První experimenty s povinným očkováním proti koronaviru spatřují světlo světa

20. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Očkovací centrum Kroměříž - výstaviště

Musí to být smutná zpráva pro ty, kteří věří v předvídatelnost státní moci, že původní sliby o nepovinnosti očkování proti koronaviru berou za své. Minimálně ve Francii a Řecku, kde se k povinnému očkování úřady rozhodly přistoupit. Tamní výsledky pak mohou předurčit vývoj i v dalších zemích.

Pro začátek by povinné očkování mělo platit jen pro pracovníky v ošetřovatelských profesích. To znamená, lékaři, zdravotní sestry, pracovníci domovů pro seniory a další.

Čtěte také

V samotném Řecku se ale už skloňují další povolání ve státní sféře, ba i v soukromé. Kupříkladu v pohostinství nebo obchodech, kde se zaměstnanci setkávají s mnoha lidmi. Plán je, že kdo se nenechá očkovat, půjde na neplacené volno.

Zatímco se původně v Řecku tvrdilo, že stávající legislativa pro takový přístup dostačuje, teď se připravuje zákon nový. Parlament by o něm měl hlasovat neprodleně. Plán samozřejmě vyvolal jak vlnu souhlasu, tak nesouhlasu vyjádřeného v ulicích. Obdobně jako ve Francii.

Zašmodrchaná otázka

Když pomineme různé věřící v konspirační teorie o čipech a jiné, zbývají lidé, kteří pochopitelně argumentují svým právem rozhodovat o vlastním zdraví. V odpověď se jim dává, že hrozba nakažení jiných přesahuje hranici osobní odpovědnosti a očkování je obecně prospěšné pro cestu z koronakrize.

Čtěte také

To jsou dílčí projevy a jednotlivé črty obrazu, který je ve svém celku problematický z následujících důvodů. Za prvé, od začátku se tvrdí, že očkování bude dobrovolné. Najednou to neplatí, což podrývá důvěru ve stát coby předvídatelný politický celek, jehož slovo platí, nikoliv že se každou chvíli mění.

Za druhé, očkovací látky jsou ještě stále v režimu schválení pro nouzové použití. Takže pokud se někdo bojí zdravotních důsledků, má na to plné právo. Neměl by být házený do jednoho pytle s vyznavači teorie čipů, temného plánu v pozadí a tak dále.

Za třetí, ošetřovatelskou a zdravotnickou práci nemůže dělat každý, kdo přijde z ulice. Je potřeba vzdělání. I pokud se bude povinnost vztahovat pouze na tyto profese, bude zajímavé sledovat, kde se vezmou náhradníci za pracovníky, kteří se nenechají očkovat i přes hrozbu ztráty výdělku.

Čtěte také

Na vše výše zmíněné se dá samozřejmě namítnout, že koronavirus tady je, byl a bude, mutuje a jen očkování zabrání vážnému průběhu a úmrtím. Je také platný argument, že společnost si nemůže dovolit další plošné karanténní uzávěry ani ekonomicky, ani sociálně. O zavření škol ani nemluvě, protože další generace je třeba vzdělávat.

Celé je to věru zašmodrchaná otázka, kterou není snadno rozseknout. Osobně musím říct, že byť jsem proti covidu plně očkovaný, idea povinného očkování proti koronaviru se mi protiví ne kvůli nevíře ve vakcínu nebo virus, ale protože se původně tvrdilo něco jiného. 

Buď, jak buď, vakcíny na rozdíl od očkování třeba vůči TBC nebo neštovicím jsou málo ozkoušené. Nechal jsem se očkovat na základě vlastního rozhodnutí.

Thomas Kulidakis

Navíc pokud vakcína chrání před vážným průběhem a rizikové skupiny jsou stále více proočkované a vše postupuje i u jiných skupin, měla by být dobrovolnost zachovaná. Už jen proto, že povinnost vyvolá silnou protireakci a dá možnost různým skupinám, včetně konspirátorů, říci, že to říkali.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio