Thomas Kulidakis: Prohrálo Turecko hru na viníka v otázce sjednocení Kypru?
Nenadálý krach jednání o sjednocení desítky let rozděleného Kypru zapůsobil jako studená sprcha na většinu zúčastněných stran. Ukázalo se, že kde není dobrá vůle, tam ani tlak domácího obyvatelstva, ani mezinárodního společenství cestu ke sjednocení nevydláždí.
Generální tajemník Organizace spojených národů António Guterres byl ve Švýcarku na tiskové konferenci očividně rozladěný. Když s lítostí oznamoval konec rozhovorů, do nichž investoval tolik politického kapitálu, muselo se mu v hlavě rojit mnoho neradostných myšlenek. Vždyť když se své funkce na začátku letošního roku ujal, určil sjednocení Afroditina ostrova jako jednu ze svých priorit. A osobně se rozhovorů o sjednocení často účastnil.
Teď se mohou opět rozvinout debaty o účelnosti a vlivu světové organizace. Už delší dobu se totiž mluví o potřebě její reformy. Podle některých se totiž změnila v debatní kroužek, který přijímá bezzubá prohlášení, která pak dodržují jen ti, kterým se to hodí.
Pokud by tedy rozhovory neskončily krachem, generální tajemník by měl v pátek na summitu G20 posílenou pozici. Svou užitečnost by mohl také dát najevo americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Šéf Bílého domu se totiž nijak netají svým záměrem snížit příspěvek Spojených států amerických do pokladny OSN.
Zemní plyn v kyperských vodách
Výsledek jednání ale není svého druhu politickou ostudou jen pro generálního tajemníka Guterrese. Vždyť to byl právě americký viceprezident Mike Pence, který telefonicky na oba představitele kyperských komunit naléhal, aby se dohodli. Ovšem bez dobré vůle byly i zájmy světové velmoci oslyšeny. Kromě bezpečnostních a geostrategických zájmů je třeba mít na paměti, že právě americký ropný gigant Exxon Mobile má koncesi na těžbu a průzkum nalezišť zemního plynu v kyperských vodách.
Kromě americké společnosti mají smlouvu na těžbu a další průzkum případných nerostných surovin v okolí Kypru také Italové, Francouzi a Katar. Jejich vlády také nemohou být potěšené neúspěchem jednání o sjednocení. Obzvláště proto, že Turecko dalo opakovaně najevo, že dané oblasti spadající do kyperských vod v rámci takzvané výlučné ekonomické zóny považuje za oblast svého kontinentálního šelfu. Ankara si také slovně vyhradila právo zasáhnout, jak uzná za vhodné proti tomu, co vnímá jako nezákonnou těžbu.
V neposlední řadě je zde Evropská unie. Šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová označila případné sjednocení za znamení naděje pro celý region, protože by se diplomacií podařilo urovnat rozdělení jednoho ostrova, na kterém jsou obyvatelé jiného původu a většinově také jiného vyznání.
Urážka Evropské unie
Urážkou pro Evropskou unii je také trvání Turecka na přítomnosti svých vojáků v rámci údajné ochrany obyvatel Kypru tureckého původu, protože Ankara oslyšela logický argument, že přece sjednocený Kypr coby člen Evropské unie nepotřebuje bezpečnostní garance země, která ani v Unii není, notabene s právem vojenské intervence.
A právě neochota Ankary vzdát se práva intervence a stáhnout své vojáky z mezinárodně neuznané Severokyperské republiky stála podle nejaktuálnějších informací z diplomatických kruhů za krachem jednání, což rozlítilo také Řecko a Velkou Británii. Tyto dvě ze tří garančních mocností byly ochotné smlouvu z roku 1960 opustit jako překonanou.
Zdá se tedy, že Ankara jednala sice možná v zájmu krátkodobého zisku z vyššího vlivu na nálezy nerostných surovin, ale dlouhodobě si proti sobě popudila kdekoho. Ale nic není ztraceno, časy a vlády se mění, třeba ještě další šance pro sjednocení Kypru přijde. Obyvatelé ostrova, kteří většinově sjednocení podporují, se stali rukojmími geopolitických zájmů, což není dobrý příklad pro nikoho.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
