Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan se rozhodl připomenout 45. výročí rozdělení Kypru v duchu svých dosavadních kroků.
Pohrozil silou nejen Kyperské republice, ale také Evropské unii. Celý Afroditin ostrov je totiž de iure její území. Turecko tudíž okupuje část členského státu unie.
Rozhovory o sjednocení etnicky rozděleného Kypru není možné obnovit, dokud bude Turecko blokovat průzkum ložisek zemního plynu u pobřeží ostrova. Informuje o tom agentura AP s odvoláním na vládní zdroje Kyperské republiky, která na ostrově ve Středozemním moři představuje jedinou mezinárodně uznávanou entitu.
Když v roce 2004 vstupovala Kyperská republika do unie, musel se evropský blok vypořádat s konfliktem mezi stavem věcí de iure a de facto. De iure totiž mezinárodní společenství uznává jen stát kyperských Řeků. Severokyperskou tureckou republiku uznává jen Turecko.
To nic nemění na skutečnosti, že de facto okupační útvar existuje i s jeho obyvateli a přibližně 30tisícovým tureckým vojenským kontingentem. Do unie tedy vstoupil ostrov celý, na okupované části je ale uplatňování unijního práva pozastavené do sjednocení.
Turečtí vojáci jsou na severu Kypru od roku 1974 a odejít se nechystají. Poslední nadějné rozhovory o sjednocení ostrova konané pod záštitou OSN zkrachovaly především kvůli tomu. Kyperská republika zaštítěná zbytkem unie logicky argumentovala, že k zajištění práv nějaké skupiny obyvatel není na území unie potřeba armáda třetího státu. Podle prezidenta Erdogana se ale Turecko nikdy nestáhne.
Ruští a ukrajinští oligarchové a miliardáři jsou mezi stovkami lidí, kteří získávají každý rok evropské občanství na základě kontroverzního systému tzv. zlatých víz. Je mezi nimi i řada lidí obviněných z korupce.
Své už tradiční pohrůžky obohatil o víkendu prohlášením, že v případě potřeby turecká armáda podnikne stejné kroky jako skoro před pěti desetiletími. Kdo by si prý myslel, že bohatství ostrova náleží jen jemu, ten bude čelit odhodlání kyperských Turků i jejich mateřské země.
Erdoganovy pohrůžky v duchu novoosmanské politiky nejsou jen nějaká silácká slova, která je možné přejít mávnutím ruky. Letos na jaře Ankara tajně na sever Kypru přesunula 42 tanků Leopard německé výroby. Čímž porušila sankční režim mimo jiné i německý.
Turecké válečné loďstvo vloni ohrožovalo italské těžaře, kterým mezinárodně uznaný člen Evropské unie vydal licence na průzkum ložisek plynu. Vše v duchu argumentace, že Turecko neuznává ekonomickou výlučnou zónu Kyperské republiky. Tedy část moře, kterým podle úmluvy OSN o mořském právu z roku 1982 disponuje každý přímořský stát. V rozsahu 200 námořních mil, neboli zhruba 370 km.
Lidská migrace nemusí nutně směřovat z východu na západ. Své o tom vědí obyvatelé Kypru. Do vylidněných starých vesnic se spolu s přistěhovalci ze západních zemí znovu vrací život. Nově příchozí už ale neobdělávají vinice a políčka, jako to dělali původní Kypřané. Nelelkují ani po kavárnách a nehrají s místními vrhcáby. Nad jejich úspěšnou integrací tak visí velký otazník.
Turecko také tvrdí, že musí chránit zájmy kyperských Turků a jejich nárok na podíl z případných výnosů z těžby zemního plynu. Kyperští Turkové mají na svůj díl určitě právo. Jenže kyperští Turkové neznamenají Turecko. Pokud by se ostrov sjednotil, měli by prospěch zaručený. Stejně tak byl nesmyslný poslední turecký návrh ustanovit společnou komisi pro těžbu pod záštitou OSN, kde by Evropská unie byla pozorovatel.
Za prvé, vláda Kyperské republiky podle svých slov ustanovila zvláštní fond, v němž se myslí i na kyperské Turky. Za druhé, podobná jednání mají podle Nikósie být součást rozhovorů o sjednocení ostrova. Takže vše odmítla.
Ankaře tudíž nevyšel pokus se zachováním tváře uniknout vyhlášeným unijním sankcím a nesouhlasu mezinárodního společenství s jejími průzkumnými vrty u Kypru. Turecko svými aktivitami popudilo nejen unii a Spojené státy, ale také Rusko, Izrael a Egypt. Zpochybnilo totiž mimo jiné dohodu mezi Kyperskou republikou a Egyptem, kterou si obě země v roce 2003 vytyčily své námořní hranice.
Podle těžařů z Kataru a USA se jen v místě jednoho naleziště nachází tolik zemního plynu, že by pokryl 40 procent spotřeby celé Evropské unie za loňský rok. Rozhodnost reakce na pokračující turecké provokace a nerespektování území sousední země je zkouška síly a důvěryhodnosti Evropské unie v zahraniční politice. Nejde ale jen o politiku. V sázce je i unijní šance diverzifikovat zásoby nerostných surovin a snížit závislost na zahraničí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
