Thomas Kulidakis: Paralyzovaná ČSSD ve slepé uličce
Po víkendovém sjezdu sociálních demokratů v Hradci Králové je jistá jen jediná věc. Strana se ocitla na pokraji aporie, neboli slepé uličky. V ní vězí do určité míry paralyzovaní straníci, kteří se stále nemohou shodnout na sociálně demokratické současnosti a budoucnosti.
Aporie se vyznačuje určitou paralýzou způsobenou paradoxem existence potenciálně stejně dobře doložitelných tvrzení, mezi nimiž se zdá téměř nemožné rozhodnout. V případě českých sociálních demokratů se jedná především o úvahy, jak zabránit opakování katastrofální volební porážky roku 2017.
Debatuje se tedy o budoucí podobě strany i jejím směřování. Tedy o idejích, které by tým oranžových rád nabídnul veřejnosti. Straníci se zdají přesvědčení, a mají v tom jistě pravdu, že pro budoucnost je ale v první řadě nezbytné zvolit kapitána, který sociálně demokratickou loď provede nejistými politickými vodami.
K úspěchu potřebuje nejen posádku tvořenou straníky a příznivci ČSSD, ale také pomocníky. Navigátora, zásobovacího důstojníka, prvního důstojníka i člověka, který bude dbát o sledování majáků symbolizujících nálady českých voličů. Vzhledem k volebnímu výsledku a očekávanému jednoročnímu mandátu se ale například do funkce předsedy strany pochopitelně nikomu moc nechce.
Obzvláště ve chvíli, kdy komunální volby roku 2018 hrozí dalším volebním debaklem strany. Na funkci by mohl být nominován poslanec a hejtman kraje Vysočina Jiří Běhounek. Jenže ten kandidovat nemůže, protože nesplňuje podmínku čtyřletého členství.
Směr neměnný a trvalý
Navíc veřejně zvažoval přivedení bývalých lánských pučistů. Ti by sice mohli nahradit odcházející a převážně už nekandidující vedení Bohuslava Sobotky, ale stěží by mohli být vnímaní jako svěží vítr do sociálně demokratických plachet.
Při pohledu zpět na volební kampaň je totiž zřejmé, že ztráta sociálně demokratických voličů, kteří buď přešli k jiným politickým stranám, nebo k volbám nešli, není jen tak. Sociální demokracie totiž sice vedla poměrně úspěšnou vládu, ale zároveň tak dlouho lavírovala mezi různými společenskými proudy, až se stala nevolitelnou pro širokou veřejnost.
Ať už v otázkách lidských práv, vztahu k Evropské unii, spolupráce a zároveň boje s největším konkurentem hnutí ANO nebo ve vztahu k prezidentovi Zemanovi. Přičemž heslo „boje proti levné práci“ evokovalo otázku, co tedy sociální demokracie dělala, když čtyři roky vládla.
Svůj vnitřní rozpor si samozřejmě sociální demokraté musí vyřešit sami. Na základě historických zkušeností se ale zdá zřejmé, že je potřeba nabídnout jeden směr, za ním na společné lodi plout a hádky nechat v podpalubí, ne jimi čeřit okolní vodu. Oscilovat mezi sociální demokracií národoveckého střihu a sociální demokracii tradičně internacionální se rozhodně nevyplácí.
Pokud se ČSSD rozhodne jít například směrem sociální demokracie německé nebo britské, možná se zamyslí nad ženou v čele a nad důrazem na hodnoty levicově liberální. Národovecký směr pak možná vygeneruje silného vůdce s pevnou rukou.
Každopádně tajemství úspěchu spočívá v jednom směru, který je neměnný a trvalý a přitahuje potenciální stoupence, poradil bych já.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
