Thajsko v éře konfrontace - a na pokraji občanské války?

Zastavení první: září 2006. Thajská armáda svrhává premiéra Tchaksina Šinavatru. Tchaksin, nadaný populista, byl nesmírně populární na venkově, kde jeho vláda stavěla silnice a školy. Venkov proto volil Tchaksina a odmítal uvěřit obyvatelům měst, většinou vzdělanějším a movitějším, že premiér vede zemi špatným směrem. Nemluvě o tom, že on i jeho rodina prý berou úplatky a vyhýbají se placení daní. Velké společenské napětí, srovnatelné s tím, které zemi ovládá dnes, vyřešila tehdy armáda zářijovým pučem, evidentně dohodnutým s královským palácem. Lépe řečeno: armáda doufala, že situaci vyřeší. V následujících svobodných volbách koncem roku 2007 se totiž ukázalo, že nic zásadního se nezměnilo. Během roku a čtvrt se juntě a thajské justici nepodařilo jasně prokázat, že Tchaksin coby premiér zemi okrádal a sebe obohacoval. Expremiérovi voliči se proto od svého hrdiny neodvrátili a v prosinci 2007 dovolili Straně lidové moci - čili nástupnické organizaci rozpuštěné tchaksinovské strany Thajci milují Thajsko -, aby to byla právě ona, kdo sestaví novou civilní vládu.

A tak se Tchaksin z thajské politiky nevytratil, třebaže sám zůstával v exilu. A třebaže byli příslušníci jeho rodiny včetně jeho samého ve dvou loňských procesech odsouzeni za korupci. V Thajsku i mimo něj bylo dobře známo, že oba premiéři, kteří zemi řídili po převážnou část minulého roku, jsou Tchaksinovi muži. Ten druhý byl navíc i jeho švagr. A protože už do jejich osudu loni razantně zasáhli protivládní demonstranti, udělejme druhé zastavení právě zde, v loňském roce.

Demonstranti, kteří tehdy postupně protestovali proti premiérům Samakovi a Somčajovi, argumentovali tím, že oba předsedové vlád jsou jen loutky Tchaksina Šinavatry a u moci se udržují zákulisními kejkly. Odejít museli nakonec oba, Samak i Somčaj, a to nejen proto, že se proti nim postavila i thajská justice - Samak se totiž dopustil právně zapovězeného střetu zájmů, když už jako premiér nadále uváděl placenou televizní kuchařskou show; a Somčaj zase doplatil na verdikt Nejvyššího soudu, podle nějž se strana, za kterou byl premiérem, při volbách dopustila podvodů a musí být rozpuštěna. Pravý důvod pádu Samakovy a Somčajovy vlády však leží jinde: nepodpořila je protitchaksinovsky smýšlející armáda a podkopaly je sílící a stále agresivnější protivládní demonstrace. Které začínaly jako protesty v parku, ale relativně rychle se zradikalizovaly a vedly k obsazení sídla premiéra a posléze i bangkokského letiště.

Po Somčajově pádu sestavil novou vládu Apchisit Vádžedžíva, vůdce do té doby opoziční Demokratické strany. A Tchaksinův oponent. To se pochopitelně nemohlo líbit stoupencům Tchaksina a jeho dvou nástupců. Loni viděli, že když jsou protesty dobře zorganizované a když jsou jejich vůdci dostatečně bezohlední, může to vést ke změně vlády. Nynější protivládní demonstranti se od svých loňských předchůdců liší ve všech jiných ohledech, včetně barvy oděvu, nosí totiž červenou na rozdíl od loňské žluté - ale cíl mají stejný, svrhnout premiéra, který se podle nich k moci dostal neústavně. A snaží se tvůrčím způsobem kopírovat metody, které se loni ukázaly jako úspěšné. Konfrontace, která z toho o uplynulém víkendu vzešla, musí být naším zastavením číslo tři.

Nynější, protchaksinovští protivládní demonstranti, se také pokusili blokovat sídlo premiéra, ale jejich husarským kouskem bylo zrušení vrcholné schůzky Sdružení zemí jihovýchodní Asie. Podařilo se jim vniknout do objektu, kde měli hosté jednat, a thajská vláda, neschopná zajistit bezpečnost pozvaných hlav států, se musela blamovat odvoláním summitu. Krátce nato se v thajské vnitropolitické situaci objevila významná inovace. Armáda, která má s novou vládou podstatně lepší vztahy než s jejími předchůdkyně (nynější demonstranti rovnou mluví o tom, že premiér Apchisit je armádní loutkou), se protivládním demonstrantům postavila důrazněji než loni. Na pouliční konfrontaci doplatili životem tři lidé.

Co bude dál, je záhadou. Pouliční násilnosti se mohou stupňovat, a vůbec nemusejí být důsledkem vojenského zásahu - vždyť ozbrojeni do ulic vycházívají jak stoupenci Tchaksina, tak jeho odpůrci. A nejde jen o hole, železné tyče či nože, občas dojde i na střelné zbraně a granáty. Kdyby násilí hrozilo přerůst v občanskou válku, bude se do věci bude muset vložit ještě mnohem důrazněji armáda. Thajsko má dlouhou historii vojenských převratů. Tentokrát by ale generálové s pučem dlouho váhali. Ten minulý, ze září 2006, který je v tak dobré paměti, nic nevyřešil. Horší je, že v dohledné době nic nevyřeší ani sebesvobodnější volby. Thajsko je ostře rozděleno. Polovina voličů půjde za Tchaksinem či za kýmkoli jiným, na něhož Tchaksin ukáže, a zhruba polovina Tchaksina či žádný jeho klon nesnese. A vzájemná nenávist těchto táborů už opravdu čpí občanskou válkou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .