Teror a hurikán

Chaos, který nastal v zaplaveném New Orleansu, šokoval Ameriku stejně jako útok teroristů, a logicky se tak vynořila otázka, zda američtí vojáci místo někde v Iráku neměli být po ruce doma. S odkazem na tragédii z 11. září se Bushovi vcelku dařilo přesvědčit většinu Američanů, že oběti v boji proti teroristům nejsou zbytečné, a ztráty v Iráku nezabránily jeho znovuzvolení. Veřejné mínění se proti němu obrátilo až ve chvíli, kdy obyvatelé zaplaveného města po řádění hurikánu seděli na střechách či uvězněni ve sportovní hale, zatímco prezident setrvával na dovolené. I pro Američana platí, že košile je bližší než kabát, a navíc se hurikán postaral o nemilé zdražení benzinu, což Američané svému "ropnému prezidentovi" také mají za zlé.

Proti Bushovi se pak obrací jeho vlastní rétorika, když občany ujišťoval o americké jedinečnosti a odpovědnosti za budoucnost světa. S takovou představou nejde dohromady civilizační kolaps milionového města, ve kterém se rabuje, znásilňuje a zabíjí. Bushovi oponenti k tomu ještě dodávají, že pomoc vázla i kvůli tomu, že v New Orleansu na řádění hurikánu nejvíc doplatili chudí černoši, liknavost že tedy měla rasový podtext. Zatímco z New Orleansu se odčerpává voda a mezi špatné zprávy se už mísí i ty lepší, Bushe a americké republikány táhne Katrina ke dnu. Možná nespravedlivě, ale svět je nespravedlivý.