Tereza Zavadilová: Třaskavá bavlna od Ujgurů

Sebebohatší nadnárodní korporace si teď v době sociálních sítí lehce zkazí pověst, pokud používá třeba špinavé zdroje energie nebo suroviny či dodávky z režimů, kde se nedodržují lidská práva. A špatná pověst znamená úprk zákazníků, a tedy i peněz jinam. Takže uvnitř globálních firem sedí oddělení, která to hlídají.

Čtěte také

Jan Fingerland: Jsou džíny z čínské bavlny symbolem svobody?

Učebnicovým příkladem napraveného hříšníka jsou módní řetězce. V posledních dekádách globalizace, která přinesla obrovský tlak na ceny, vesele šily oblečení v nejchudších asijských zemích, aby je mohly zákazníkům prodat co nejlevněji, což platilo i pro nákup látek. Drahé značky nevyjímaje.

Přišly skandály s dětskou prací, s nelidskými podmínkami a nízkými mzdami v šicích dílnách. Módní řetězce byly nuceny tlačit na dodavatele a podmínky ve výrobě se postupně kultivovaly, musely se přizpůsobit západním standardům. 

Ovšem skandál s potenciálně největším dopadem přišel až nedávno. Tentokrát nikoli kolem výroby, ale suroviny – konkrétně bavlny z čínského Sin-ťiangu, z Ujgurské autonomní oblasti. Tato lokalita je největším globálním producentem bavlny – vyrobí se zde pětina světové spotřeby látky.

Číňané, západní značky a luxus

Sinťianskou bavlnu v sobě má 1,5 miliardy kousků oděvu, které se ročně prodají na americkém trhu. Poměrně nedávno vyšlo najevo, že Čína nutí k práci na bavlně tamní ujgurskou menšinu a zásadně porušuje lidská práva. K práci v odvětví je takto nucen zhruba milion lidí, většinou muslimských vězňů z tamních táborů – podle Číny převýchovných, podle neziskovek koncentračních. 

Čtěte také

Filip Nerad: Unijní sankce za Ujgury trefily Čínu do živého

Jako první zakázal dovoz sporné bavlny loni v lednu exprezident Donald Trump, který téma využil v obchodní válce s Čínou. Letos v březnu se ale přidaly ostatní státy včetně EU a uvalily kvůli Ujgurům sankce na čínské představitele.  Velké módní firmy jako H&M nebo Nike či Burberry se už loni domluvily, že nebudou spornou bavlnu kupovat. Trest přišel až teď, jako reakce na sankce.

Centralizovaný čínský režim je poměrně akceschopný, takže konkrétně švédská H&M kvůli svému pro-ujgurskému postoji zažila v uplynulých dvou týdnech nejprve organizovanou dehonestující kampaň na sociálních sítích, posléze její zboží odstranily z nabídky čínské e-shopy a úřady dokonce zavřely i některé kamenné obchody. Čínský trh rozhodně není pro firmu zanedbatelný, loni tam prodala zboží zhruba za miliardu dolarů. 

Čtěte také

Za zmínky o Ujgurech Čína tvrdě plácá přes prsty. Odvetou vůči EU ale přestřelila, míní expertka

Jiné řetězce nebyly tak statečné a loňské protičínské výrazivo výrazně zmírnily – třeba německý Hugo Boss či španělský Inditex, majitel známé Zary. 

Čínský trh s módním zbožím je obrovský a rychle roste – země spotřebuje pětinu světové produkce oděvů v hodnotě skoro dvou bilionů dolarů. Číňané jsou celkem posedlí západními módními značkami a luxusem. Jenže to nemusí být navždy. Čínský prezident Si Ťin-pching razí politiku posilování domácí spotřeby a rostoucí nacionalismus v zemi tomu jen nahrává. 

Případ kontroverzní bavlny drtící módní průmysl zdaleka nemusí být poslední. Volba, jak dodržet západní etické standardy a zároveň si nenaštvat čínské úřady, může být i pro další firmy čím dál těžší. Obzvláště když se asijská velmoc ze všech sil snaží nahrazovat západní produkci vlastním zbožím.

Autorka je ekonomická novinářka