Teolog Virt: Musíme se ptát i na systémové příčiny zneužívání v církvi

V Rakousku opustilo církev nejvíc věřících od konce války. To je o to nepříjemnější, že tamní církev financují ze zákona přímo její členové.

Rádio Česko téma rozebralo s teologem z Vídeňské univerzity Güntrem Virtem, který se zaměřuje na etiku. Jak se církev, a to nejen v Rakousku, dokázala se sexuální aférou vypořádat?

„Nejdřív je nutné říct, že zneužít své vlastní autority a provinit se na dětech takovýmto způsobem, je velký zločin. Církev je z něj svým způsobem před médii a veřejností obviněna. A na tom se nesmí nic přikrášlovat. Ale církev jde dál, a proto je důležité, jak se se zneužíváním vyrovná. Jak je to v zahraničí, nevím. Ale v Rakousku nechal kardinál Schönborn - ještě předtím, než to udělal stát - zřídit nezávislou vyšetřovací komisi. Snažila se vyslechnout každou oběť, která se přihlásila. A ani my, katoličtí kněží jsme nevěděli, v jaké míře se to dělo. Špatné samozřejmě je, že se o tom tak dlouho mlčelo. Většina z těch věcí se stala před 20 až 30 lety, i déle!“

Zaregistroval jste ze strany církve snahu o vysvětlení sexuálních zneužití dětí? Proč se dělo?

„To je empirická otázka, jaké psychologické pohnutky vedou k takovému jednání. V této oblasti musí psychologie ještě hodně pátrat. Když se sexuální skandály v roce 2002 objevily v médiích, byl jsem ve Spojených státech. A získal jsem tam dojem, že si církev myslela, že je možné poslat proviněné kněze na terapii, a pak to zase bude v pořádku. Jenže to je až přílišná víra v sílu vědy. Ano, my musíme počkat na empirická data a pak stanovit diagnózu. A já se empirických dat nebojím, ta jsou na začátku každého uvažování o etice. Ale musíme se také ptát na systémové příčiny zneužívání v církvi - na výchovu kněžích, jejich životní styl. I tam je hodně k prozkoumání.“

Mnozí vzali zavděk zdůvodněním, že důvodem sexuálních skandálů v církvi je celibát. Ale ten jistě není jedinou příčinou…

„Myslím, že teď už je to všeobecný názor, že zneužívání není možné zdůvodňovat jen celibátem. Jinak by se nemohlo dít i mimo katolickou církev, mimo řady kněží v celibátu.“

Přesto, z jakého důvodu celibát přetrvává? Není to v dnešní době anachronismus?

„Ten, kdo zná dějiny církve, ví - a teologické argumenty to dokazují -, že celibát není nutný. Jsou dobré důvody pro a dobré důvody proti. Myslím si ale, že by toto téma měla důkladně projednat biskupská synoda a biskupská konference - a nejen Vatikán. Existují přece i církve, které mají ženaté kněze.“

Jaké jsou tedy argumenty pro celibát?

„Kdo je knězem z povolání, měl by do jisté míry následovat Kristův způsob života. A Kristus - alespoň pokud víme - žil v celibátu. Aby zvěstoval boží království, vzdal se své vlastní rodiny. Byl pocestným kazatelem. A navíc, pastýřskou činnost - a to můžu ve svých 62 letech říct i za sebe - lze v celibátu vykonávat intenzivněji, než kdybych měl rodinu.“

A čelí i církev v Rakousku na základě nedávných událostí masivnímu odlivu věřících?

„Ano, to je bohužel i náš případ. Odliv věřících je někdy slabší, jindy zase silnější. Když se podíváme třeba do Německa, evangelické církve tyto konfliktní otázky nemusí řešit a přitom se s tímto problémem taky potýkají.“

Co proti tomu církev dělá?

„Snažíme se jít - všemi možnými prostředky - každému naproti. Já sám jsem v rámci své pastýřské činnosti navštívil 200 lidí, kteří z církve vystoupili. A ptal jsem se jich na motivy. Ale těch příčin je tolik, že je nelze vyřešit utažením jediného šroubku. Jedni vystupují z církve, protože se prostě chtějí vyvázat ze všech možných společenských vazeb. A když pro ně církev nemá žádný zvláštní význam, opustí ji. Těch byla celá řada. Ti další… v Rakousku se musí platit církevní příspěvek a lidé, pro které nebyla církev tak důležitá, aby ho platili, z ní vystoupili. Což ale není tak snadné. Nemůžete jen tak opustit společenství pokřtěných.“

To ale působí církvi velké potíže i z materiálního hlediska….

„To samozřejmě také. Církev patří k největším zaměstnavatelům, hlavně v Německu. Až nebude schopná své zaměstnance - především náhradní matky a sociální pracovníky - zaplatit, bude se společnost divit.“