Ten obyčejný poslanecký život

24. červen 2004

Docela dlouho mi trvalo, než jsem na to přišel. Vlastně až nyní mi to konečně došlo. Poslanci - možná, že řeknu nějakou očividnost, ale někdy mám asi delší vedení - poslanci nejsou normální lidé. Pokusím se to vysvětlit: normální člověk, v našem případě normální fotbalový fanoušek, se dlouhá léta těší, střádá, vyřizuje - a když má dost všech těch potřebných fanouškovských náležitostí, má v současné době to štěstí, že může v Portugalsku na vlastní oči sledovat mistrovství Evropy v kopané.

Poslanci to mají jinak. Jak se dočítám v dnešním vydání MfD, pět českých poslanců se nechalo odtransportovat na sobotní utkání českých a nizozemských borců na náklady fotbalového svazu. Ten jim zajistil nejen dopravu, ale i lístek za nějakých sto eur.

Čirá korupce to není. A víte proč? To je, alespoň podle mého, právě ten klíčový rozdíl mezi poslancem a člověkem. Poslanec totiž může říct něco jako: "Já to za korupci nepovažuji." A basta. Je vymalováno. Tím pádem to korupce není. Když se normální člověk nechá zkorumpovat a pak (třeba u soudu) řekne: "Já to za korupci nepovažuji.", soudce se nejspíš hořce pousměje a odvětí: "A to já zase ano. Jděte a odseďte si to." A basta. Je rovněž vymalováno.

Do Portugalsko jela pestrá poslanecká squadra - Radim Turek z týmu sociálních demokratů, Miroslav Beneš a Petr Bratský, kteří to v parlamentu válí za ODS, Vlastimil Ostrý z party unionistů a bezpartijní Marian Bielesz.

Nejzvláštnější (nebo možná nejvýmluvnější, ještě nevím) je pro mě na tomto zájezdu účast pana Beneše. Jestli se nějak osudově nepletu, ještě před nedávnem ho jeho strana navrhovala na funkci prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Bez mučení se přiznám, že jsem rád, že ten flek nedostal. Ani se člověku nechce domýšlet, co by pod jeho vedením ten kontrolní úřad asi kontroloval, či spíše nekontroloval.

Pan Beneš sice vyjádřil poměrně lucidní přístup k celé věci, když řekl, že je to poprvé, co podobnou nabídku přijal, že si dlouhá léta říkal, že by to dělat neměl, ale že ten zážitek za to stál. To je alespoň slovo, kterému my, neposlanci, můžeme rozumět. Volit ho ale nebudu.

Sociálně demokratický poslanec Turek zase projevil notnou dávku nesociálního cítění, když na námitku, proč si jako každý jiný fanoušek cestu a lístek nezaplatil, odpověděl, že by to považoval za populismus. Tři otazníky za tímto výrokem by nejspíš nestačily zvýraznit to logické "salto mortale", které pan Turek provedl. Opět tím jen zvýraznil onu obrovskou propast mezi poslancem a neposlancem. Doveden přece do důsledků a s jen trochu jinými slovy, mohl by docela dobře jeho výrok znít - Kdo tu v téhle zemi nebere úplatky, je populista. Pan Turek uvádí, že je velký fanda, problém v tom pozvání na hezký zážitek v Portugalsku nevidí.

Já, neposlanec, v tom problém vidím. Fotbalový svaz může v brzké budoucnosti od poslanců něco chtít. Třeba peněžní podporu na výstavbu nového národního fotbalového stadiónu, co já vím? Nebo bude potřebovat prosadit pořádání nějakého příštího čutacího mistrovství v Česku a politické známosti se budou hodit.

Dobrá, o něco slevím. Není to čirá korupce, je to "jen" čirý "lobbyismus". A hlavně - je to, vzhledem k neposlancům, neslušné.

Neposlanci totiž, a teď si nejsem jistý, že tuhle maličkost poslanci vědí, si musí za zájezd do Portugalska a za lístky na fotbal zaplatit.

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.