Temelín a Rakousko

Při své návštěvě pan kancléř s naším premiérem Mirkem Topolánkem jednali i o Temelínu a domluvili, že ustanoví parlamentní komise, které se tímto problémem budou zabývat. Toto řešení bylo od pana kancléře vnímáno na obou stranách jako vstřícné gesto, neboť veřejnost ho tlačila k tomu, aby na Česko podal žalobu u mezinárodního soudu pro nedodržování dohody z Melku.

Jenže právě v noci z pondělka na úterý, tedy v době, kdy se rakouský kancléř u nás nacházel, už v Temelíně věděli, že tam došlo ke sté poruše. Během odstávky prvního bloku, v němž se právě mění část paliva, do záchytné jímky uniklo přes dva tisíce litrů mírně radioaktivní vody. Zavinil to zřejmě nepozorný technik, který zapomněl zavřít jeden kohoutek. Elektrárna podle mluvčího Milana Nebesáře okamžitě informovala Státní úřad pro jadernou bezpečnost, v jejímž čele stojí předsedkyně Dana Drábová. Úřad však ministerského předsedu Topolánka i kancléře Gusenbauera o poruše informoval až 48 hodin po události, kdy kancléř už opustil Českou republiku. Podle protokolu z Melku tak má úřad učinit do 72 hodin. Formálně se tedy Státní úřad ničeho nedopustil, ale přesto lze s plnou odpovědností říci, že se dopustil hrubé chyby.

Důvod je nabíledni: Místo, aby Státní úřad pro jadernou bezpečnost využil za zjitřené situace kolem Temelína návštěvu pana kancléře k tomu, aby oběma šéfům vlád drobnou poruchu okamžitě nahlásil, a tím jsme ukázali Rakušanům ochotu co nejvstřícněji za všech okolností spolupracovat, úřad selhání nepřiznal a začal se vymlouvat, paní Drábová řekla, že nejde o poruchu, ale jen, citujeme, "o ostudu". Stará Evropa to však díky své tradici musí vidět úplně jinak: Ostudné je chování paní Drábové a únik mírně radioaktivní vody, byť do záchytné jímky, je porucha, ke které nemělo dojít. O tom s ní nikdo nebude diskutovat.

Událost má samozřejmě dvě roviny: technickou a diplomatickou a v obou jsme selhali. K technické části se nemohu vyjádřit, ale je obecně zřejmé, že v elektrárně není vyřešen bezpečnostní systém tak, aby se taková chyba nemohla stát: buď nebyl dodržen kontrolní postup, který zřejmě předepisuje manuál, nebo chybí nějaké čidlo, které by hlásilo, že je kohoutek otevřený. Poslední stá temelínská porucha je zřejmě skutečně malá, jenže Západ pracuje s opačnou logikou než my: U nás si všechny chyby odpouštíme a vysoké výkony závistivě trestáme. O pár kilometrů dál od našich hranic je tomu opačně: za každou chybu následuje vysoký trest, protože příště by mohla být větší a mít horší následky. Vysoké výkony jsou vysoce odměňované. Na tyto skutečnosti si stále nejsme schopní zvyknout.

V diplomatické rovině pak naše chování vykazuje značnou nezkušenost a neschopnost se chovat transparentně a vést o věcech otevřený dialog. Místo abychom podpořili rakouského kancléře a jeho vstřícnost, tím, že bychom mu včas dodali argumenty, nahráli jsme šéfovi rakouských zelených profesoru Van der Bellenovi, který připustil, že by z české strany mohlo jít dokonce o "nepřátelský akt", napsalo páteční Právo. Rakouský deník Österreich citoval v sobotu kancléře, který řekl: "Byl to málo přátelský akt." Jedině dialog může vést k přátelským vztahům, přesto, že na jadernou energii máme rozdílný pohled, který má ale historické kořeny. Již za Rakouska-Uherska si Rakušané vážili své přírody natolik, že nechtěli ve svých zemích průmysl a díky této rakouské nechuti se právě Čechy staly průmyslově vysoce rozvinutou zemí, z čehož dodneška těžíme. Můžeme jim být za tyto postoje vlastně vděční.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .