Tekutý dalekohled na Měsíci
Pusté místo bez vzduchu a nejbližší lidé stovky tisíc kilometrů daleko. Tak si ideální observatoř představují všichni astronomové. Jejich sen se může splnit - na Měsíci. Původně téměř fantastická myšlenka se má stát skutečností a k jejímu splnění jsme blíž o další krok - podařilo se najít vhodnou třídu materiálů pro tekuté zrcadlo dalekohledu.
Mezinárodnímu týmu vědců pod vedením prof. Borra z Université Laval v Quebecu se podařilo najít vhodnou kombinaci materiálů, která umožní vytvořit vysoce odrazivé tekuté zrcadlo odolné vůči podmínkám na Měsíci.
Tekuté dalekohledy si nemůžeme představovat jako kapalinu, kterou někdo nalije do tubusu a ona začne ukazovat hvězdy. Celá konstrukce dalekohledu je vlastně skoro stejná jako u klasického dalekohledu, liší se jen hlavním zrcadlem. Na něm nenajdete broušené sklo, ale kapalinu. Kdybychom ji jen tak nalili do nějaké nádoby, tak by samozřejmě nedokázala fungovat jako zrcadlo, které soustředí všechno odražené světlo do jednoho bohu. Nejprve musíme odraznou plochu správně vytvarovat. U tekutého zrcadla se udržuje jeho tvar neustálou pomalou rotací nádoby. Tím se dosahuje tenké a úžasně hladké plochy tvaru paraboly.
S myšlenkou tekutého zrcadla přišel prof. Borr už roku 1991, aby tím vyřešil některé problémy klasického zrcadla. Broušené zrcadlo musí být vyrobeno s přesností miliardtin metru a muselo by jich být několik desítek, aby dalo dohromady jeden obrovský dalekohled. Navíc existuje velké riziko, že se zrcadlo cestou na Měsíc poškodí. Tekuté zrcadlo tyto problémy řeší - tvar si udržuje samo jen vlivem působení gravitace a odstředivé síly a nemusí se na Měsíc dovážet, vyrobí se až na místě.
Od té doby bylo na Zemi už několik tekutých dalekohledů sestrojeno, jeden dokonce o průměru 6 metrů. Příznivci jejich výroby poukazují na to, že cena je jen jedno až dvě procenta ceny běžně používaných zrcadel. Podle výpočtů by tekutý měsíční dalekohled o uvažovaném průměru 20 až 100 metrů byl schopen vidět 100x až 1000x méně zřetelné objekty než americký James Web Teleskope (JWT), který má v roce 2013 nahradit HST. JWT má při tom stát 3,5 miliardy dolarů.
Nový materiál Borrova týmu vypadá nadějně. Kombinací chrómu a stříbra získali tekutinu výborných vlastností, ale vyhráno zatím není. Zrcadlo totiž tuhne při -98 °C a na Měsíci bude potřeba pozorovat oblohu i při teplotě - 130 °C. Důležité ale je, že vědci objevili celou třídu nových materiálů a je jen otázka času, než v ní najdou i takový, který vydrží ještě nižší teploty.
Jednu obrovskou nevýhodu ale tekuté zrcadlo přeci jen má - může se vylít. To znamená, že dalekohled není možno libovolně naklánět za všemi zajímavými objekty ve vesmíru. Velký měsíční dalekohled s tekutým zrcadlem by se díval jen vzhůru a šlo by s ním pohnout opravdu jen o několik málo stupňů. Navíc malý dalekohled s tekutým zrcadlem by se na Měsíci mohl rozložit sám, ale na velký už by byla potřeba přítomnost člověka, takže před návratem kosmonautů na Měsíc kolem roku 2018 určitě s žádným měsíčním dalekohledem počítat nemůžeme.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
