Teď je Česká republika v jednom středoevropském pytli právem

Jestli jel snad Mirek Topolánek opravdu den po pádu své vlády do Evropského parlamentu s pocitem, že tam vysvětlí, jak se vlastně pokud jde o české předsednictví nic nestalo, byl vyveden z omylu. Topolánek totiž o cestě do pekel mluvil v kontextu jarního unijního summitu, který podle jeho slov odmítl hlasy z USA, hovořící o nutnosti stálé podpory a o protekcionismu. Ve skutečnosti tedy jen zopakoval, co Praha v křesle předsedy EU pod jeho taktovkou prosazuje od počátku: právě v dobách krize je nutno lpět na základních principech unie, jakými jsou volný pohyb kapitálu a služeb, a také pracovních sil. Prostě na Evropě bez bariér. Jenže tak už mnozí jeho slova nevnímali, ač je ještě včera považovali za známku síly českého předsednictví.

Evropa bez bariér bude totiž teď, kdy z evropského pohledu zachvátila akutní nákaza nestability po Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Poblatí už i Česko, inklinovat mnohem spíše k obranným reakcím než k tomu, aby se dál otevírala. Samozřejmě že česká vláda není první, která v průběhu předsednictví padla. Je ale zcela jistě první, které se to podařilo v nejnevhodnější představitelnou dobu. Spolu s ní totiž padá i naděje na ratifikaci Lisabonské smlouvy, která by umožnila dávno potřebné reformy EU. Bez nich bude mnohem obtížnější ne-li nemožné prosazovat společná řešení v době krize. Nehledě na to, že bez nich může Česko zapomenout i na další cíl svého předsednictví, kterým je pomoc Chorvatsku na cestě do unie. Tahle země, jejíž moře Češi tak milují, tak zůstane vězet na další roky na půl cesty uprostřed bolestivých reforem a bez perspektivy, že někdy dospěje k vytýčené metě. Se všemi důsledky pro stabilitu balkánského regionu.

Z pádu české vlády mají ovšem vážné obavy i na sousedním Slovensku. Potřebovali ho tam, jak to vyjádřil tamní komentátor Peter Schulz, asi jako "trojitou frakturu dutiny lebeční". Mezi Maďarskem s odstoupivším premiérem a na pokraji hospodářského zhroucení je politicky ochromené Česko v čele EU dalším potenciálním ohniskem paniky, která může dát oslabené poptávce a průmyslové výrobě na Slovensku poslední kapku. To je ovšem obava, která se tím spíš vztahuje na Českou republiku, kde se podle posledních statistik propadla průmyslová výroba už před pádem vlády o víc než o pětinu. Teď nikdo neví, v jaké konstelaci se po vyřešení současné vládní krize ocitnou zdejší komunisté. Jistě, čeští voliči jsou svrchovaní a jenom oni to rozhodnou. Jenže z pohledu zahraničních investorů by například byl vstup KSČM do vládní koalice celkem jasná zpráva.

Kurs české koruny už na pád vlády zareagoval oslabením. Akcie na pražské burze naopak rostou, což ovšem nezrcadlí nic jiného než to, jak propojená je dnes světová ekonomika. Rostou totiž i akcie ve Varšavě a v Budapešti, a to hlavně akcie bank. Což souvisí s opatřeními vůči bankám ve Spojených státech. S těmi opatřeními, která Topolánek nazval dneska ve Štrasburku cestou do pekel. V principu má nejspíš pravdu. V principu ano, ale.... Nějaké "ale" existuje totiž vždycky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .