Technologické novinky: 3D filmy bez brýlí, sluneční brýle pro barvoslepé, podmořské tunely v Norsku

2. srpen 2016

3D filmy v kinech bez brýlí. Sluneční brýle, které umožní některým barvoslepým lépe rozlišovat barvy. Vznášející se podmořské tunely (mosty) v Norsku. Autonomní auta Googlu budou "vnímat" cyklisty.

3D filmy v kinech bez brýlí

Tým odborníků z Massachusettské techniky (MIT - konkrétně z jejího pracoviště Computer Science and Artificial Intelligence Lab - CSAIL) a izraelského Weizmannova vědeckého institutu vyvíjí technologii nazvanou Cinema 3D, která v budoucnu snad umožní divákům v kině sledovat kvalitní trojrozměrný obraz bez brýlí. Díky speciální kombinaci resp. celému poli čoček a zrcadel uvidí 3D obraz každý divák v sále, ať už bude sedět kdekoliv. Z toho ovšem plyne, že parametry tzv. automultiskopického světelného pole musejí být nastaveny speciálně pro každé sedadlo v konkretním kinosále. Každé oko každého diváka musí vidět různý obraz, posunutý navzájem o drobnou paralaxu - tedy o úhlový posun, odpovídající vzdálenosti očí. Předchozí systémy tohoto typu by však musely mít obrovské rozlišení a neuvěřitelné množství pixelů, aby byl 3D obraz pro každého diváka “koukatelný”, že by vlastně ani nebylo možné něco takového realizovat v rozměrech a velkém prostorovém rozmezí kina.

Systém Cinema 3D je oproti tomu první technologií, se kterou to v zásadě možné bude. Základním principem, který může nová technologie využít, je následující fakt: na rozdíl od diváků autostereoskopických 3D televizí, kteří se vyskytují v rámci poměrně malého prostoru, ale často se pohybují, diváci v kině příliš nemění pozice - po celou dobu totiž sedí prakticky na stejném místě. Přesto však zatím technologie Cinema 3D zatím fyzicky existuje jen v malé demonstrační verzi.

Futurism, ScienceAlert, Science Bulletin, Inverse, Weizmann Institute of Science, Youtube

Sluneční brýle, které umožní některým barvoslepým lépe rozlišovat barvy

Barvoslepost je porucha vnímání různých základních barev v lidském zrakovém systému. Tehdy jsou nějak poškozeny nebo pomíchány funkce očních fotoreceptorů neboli čípků, detekujících různé barvy, tedy oblasti vlnových délek světla. Nejčastěji jde o poruchu v rozlišování červené a zelené barvy, kterou trpí jeden z 12 mužů a jedna z 200 žen. Společnost Enchroma proto vyvinula a začala prodávat speciální brýle, které jsou údajně schopny u některých barvoslepých pacientů tuto poruchu korigovat. Je však třeba říci, že zřejmě nemohou pomoci všem, jejichž zrak vykazuje poruchy barevného vnímání. Na to je dotyčný problém příliš složitý. Brýle této značky v sobě mají zabudovány filtry, které do jisté míry zvyšují vjem sytosti či jednoznačnosti červené a zelené barvy. Tyto filtry totiž v zásadě selektivně potlačují “mezilehlé” vlnové délky, které se nacházejí v oblasti mezi základními barvami a které proto mohou být chybně registrovány pomocí několika receptorů najednou. Tím dojde ke smyslovému oddělení, zvýraznění a vyčištění příslušných barev. Nejlevnější brýle firmy Enchroma stojí 269 dolarů. Jak už však bylo řečeno, nelze garantovat jejich účinnost zdaleka pro každého, kdo trpí barvoslepostí, protože poruch tohoto typu je celá řada a jsou příliš rozmanité.

řidič, muž v autě, dovolená, cestování, sluneční brýle

Futurism, Transhumanist, Enchroma, MIT Technology Review, Gizmodo, Ars Technica, Youtube

Vznášející se podmořské tunely (mosty) v Norsku

Norské pobřeží je velmi členité a je doslova rozřezáno mnoha fjordy, což jsou relativně úzké a zároveň dosti hluboké zátoky, které se také poměrně daleko zařezávají do pevniny. Pokud se někdo chce dostat autem podél pobřeží ze severu Norska na jih, může snadno strávit za volantem před 20 hodin. Pobřežní silnice se častou kroutí, průměrná rychlost je zde menší než 50 kilometrů za hodinu a na některých místech je nutno fjordy překonat pomocí přívozů, tedy lodní dopravy. Proto norští inženýři přišli s neobvyklým nápadem, který by umožnil cestu autem podél norského pobřeží “napřímit”, urychlit a tedy i časově zkrátit - na více než polovinu původní doby. Toto řešení spočívá ve svedení silniční dopravy na řadě míst do podmořských tunelů, do jakýchsi “uzavřených mostů” pod vodou. Tyto tunely, umístěné v hloubkách až do 30 metrů, by pak velmi rychle spojily protilehlé strany fjordů. Jejich tubusy by přitom měly být zespodu připevněny k jistým konstrukcím umístěným nad vodou nebo k plovoucím pontonům. Nebyly by tedy vždy nutně fixovány na velmi hlubokém dně. Právě velká hloubka fjordů a složitost okolního terénu znemožňují, aby zde byly vybudovány standardní mosty. Náklady na celý projekt budou činit asi 25 miliard dolarů a stavba by mohla být dokončena asi kolem roku 2035.

Norská vlajka

Futurism. Inhabitat, Autoweek, The Next Web, Wired, Inverse, ArchDaily, PCMag

Autonomní auta Googlu budou "vnímat" cyklisty

V silniční dopravě nyní pomalu nastupuje éra tzv. autonomních aut čili aut bez řidiče. Ty budou vybaveny výkonným palubním počítačem, dále spoustou senzorové a komunikační techniky, díky čemuž budou moci mít pod kontrolou veškeré své řízení a pohyb a budou také informovány o pohybu a stavu okolních vozidel. Do těchto vztahů však zatím nejsou příliš zahrnuty “neautomatizované” prvky dopravy, kterými jsou např. chodci a cyklisté. Autonomní auta Googlu však budou brzy vybaveny speciálním systémem, který se zaměří jmenovitě na detekci a chování cyklistů. Bude umět odhadovat jejich příští pohyby a dokonce i “záměry”, zejména podle toho, co dělají cyklisté se svýma rukama. Podle výzkumu odborníků Googlu totiž právě ruce cyklistů často signalizují jejich příští možné manévry a změny dráhy. I zde se software Googlu umí učit z předchozích případů, aby spolehlivě odhalil vztahy mezi pohyby cyklistových rukou a jeho následných chováním na silnici, tedy aby je uměl lépe předvídat. Senzory i příslušný software autonomních aut by také měly umět rozeznávat různé druhy bicyklů za různých podmínek viditelnosti a optimálně se jim vyhýbat nebo od nich držet odstup.

Futurism, Techcrunch, Popular Science, Google (PDF)

autor: Pavel Vachtl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.