Tarsius vychovává mladé vědce a ochranáře

Jako cílovou skupinu našeho snažení jsme si zvolili místní studenty ať už vysokých či středních nebo základních škol. Naše plány ovšem narazily na to, že v době našeho příjezdu právě probíhalo zkouškové období a hned po něm začaly dvouměsíční prázdniny.
Ovšem v terénu musí být člověk neustále připraven. Zprávy o našem působení se, jak se zdá, roznesly i dál než mezi řidiče místních jeepney (cosi jako autobus), kteří nás pravidelně vozí na stanici a mezi policejní dozor, který nás tu hlídá. Jednoho všedního dopoledne na stanici přijela učitelka biologie ze střední skoly v Cebu společně se studenty, několika rodiči a také ředitelkou školy. No, překvapení to bylo nemalé, ale milé. Pro nás to znamenalo, že jsme měli možnost stát se společně s nadací The Philippine Tarsier Foundation hostiteli letního soustředění boholských studentů oné střední školy. Program se jmenoval Summer Science Intership Programme a jak název napovídá, studenti byli rozděleni do jednotlivých programů, které se zabývají výzkumem v jakémkoliv směru. Naši studenti byli tedy přiděleni k našemu nártounímu projektu. Větší překvapení ovšem bylo, když učitelka oznámila, že starost o dvanáct patnáctiletých výrostků plně přebíráme my a ona se sem dostane zase nejdříve za týden. Museli jsme tedy zaimprovizovat a na dva týdny se stát nejen výzkumníky a osvětovými pracovníky, ale také pedagogickým dozorem. Jak tedy taková ochranářsky osvětová činnost v praxi vypadala?

1. den
První den dopoledne přijela většina studentů a stanice se rázem změnila ve stanový tábor. Odpoledne dorazil ještě zbytek a mohli jsme tedy začít s programem. Na úvod jsme studentům přednesli základní informace o našem projektu, proč jsme tu, kdo vlastně jsme a co je naším cílem. Seznámili jsme je se základními metodickými postupy, zejména jsme jim vysvětlili, jak funguje radio-telemetrie. Děti se naučily pracovat s radiopříjímačem a anténou a také pomocí buzoly zaměřit azimut, ze kterého signál přichází. Zvládli to výborně, takže nastal čas na první dobrodružství v terénu. Studenty jsme rozdělili na tři skupinky a každá měla za úkol najít v lese svého nártouna. Nártouna představovala náhradní vysílačka, kterou jsme zavěsili do lesa na místo, které by odpovídalo spacímu místu nártouna. Děti tak získaly představu o tom, že nalezení zvířete v terénu je opravdu oříšek, ale svého úkolu se všichni zhostili se ctí. Po večeři jsme tedy mohli vyrazit za skutečnými nártouny. Rozděleni na dvě skupinky jsme obešli areál, kde se pohybují naši dva ovysílačkovaní samci a jedna samička.
První skupinka podcenila naše varování, že cesta je opravdu bahnitá a komáři opravdu štípou. Druhá skupinka již naštěstí dala na rady svých spolužáků a vybavila se holinkami a repelenty. Přestože se zdálo, že pro mnohé to byla první návštěva v nočním lese, což samo o sobě bylo velkým zážitkem, s napětím sledovali, kde se právě naše zvířata pohybují.

2. den
Ačkoliv jsou nártouni na Boholu minimálně celofilipínsky proslulí a také většina zahraničních turistů se o nich alespoň doslechne, jen velmi málo místních se s tímto zvířetem někdy doopravdy setkalo. Jedním z prvních úkolů dnešního dne tedy pro studenty byla návštěva místní voliéry. S nadšením pozorovali maličké nártouny. Největší senzaci samozřejmě způsobila samička s mládětem i přesto, že ve dne se spící kuličky nebylo mnoho vidět.
Naše telemetrické sledování by nebylo možné bez předchozího detailního zmapování terénu. I když většina práce je již udělaná, stále je co vylepšovat. Děti jsme seznámili s mapováním pomocí GPS. Kupodivu, všichni věděli, o co jde a jak přibližně přístroj funguje. Po obědě jsme vyrazili na delší procházku po lese a studentům ukázali naše vyznačené a zmapované body, které používáme na noční zaměřování. Jejich úkolem bude všechny body označit reflexní páskou, což nám všem usnadní orientaci v nočním lese.
V noci už první dvě dvojice vyráží za našeho doprovodu na první samostatné noční zaměřování. Musím říct, že si vedou skvěle. Snažíme se, aby si práci s přístroji osvojili všichni, ale nakonec to vždy dopadne tak, že chlapec z dvojice zaměřuje a dívenka zapisuje data.

3. - 6. den
Studenti udělali významné pokroky. Během pár dní zvládly označit všechny body reflexní páskou, takže si teď při nočním putování připadám jak v pohádkovém lese. Jelikož v noci můžou chodit do lesa jen za našeho doprovodu a pro nás je náročné skloubit denní i noční práci, vyrážíme pouze na čtyři hodiny každou noc. O to více programu musíme připravit ve dne. Přestože nártouni ve dne spí, je zajímavé sledovat, jestli přece jen vystřídají během dne více spacích míst. A to je přesně úkol pro naše studenty. V pravidelných intervalech je posíláme do lesa zaměřovat. Kromě toho vždy jeden z nich jde s námi na dohledání nártounů přímo na dohled od spacího místa. To je pro ně úplně nová zkušenost. Tentokrát naše kroky nevedou po cestičkách. Prodíráme se hustě zarostlým svahem, ale zároveň postupujeme co možná nejtišeji. Jak se blížíme, signál sílí. Na konci na nás vykuleně hledí náš nártoun. Zaměříme bod pomocí GPS a opět se pokud možno potichu vytratíme.
Během těchto dní studenti nasbírali poměrně dost dat, a tak je načase jim vysvětlit, co s nimi dál. Rozdáváme jim námi vytvořené mapy areálu a ukazujeme, jak zakreslovat naměřené azimuty. Tady ovšem nastal kámen úrazu. Směry z různých bodů se jim většinou neprotínají, a tak probíráme možné příčiny. Studenti dostali také přednášku o zvířecí komunikaci, poslechli si naše nahrávky volání nártounů a vyzkoušeli si nahrávání zvuků v přírodě. Nahrát hlas nártouna bohužel vyžaduje poměrně velkou trpělivost. Proto jsme je vyslali nahrávat kobylky, cikády, žáby a jiná "ukřičenější" stvoření. Mají tak kratochvíli na další večery svého pobytu.

Zaměřování nártouna|foto: projekt Tarsius

7. den
Za uplynulé dny se studenti celkem dobře seznámili s podmínkami centra v Corelle, s Carlitem Pizzarasem také měli možnost probrat některé detaily činnosti nadace a místních zvířatech. Ovšem ne všude jsou podmínky pro zvířata takto ideální. A tak mají děti dnes naplánovaný poznávací výlet do Lobocu s cílem zaměřit se na srovnání Corelly a Lobocu z hlediska prostředí, které mají nártouni k dispozici, chování návštěvníků i průvodců, kvality informací, které jsou návštěvníkům poskytovány a také zdraví a pohodu zvířat. Doufám, že jejich poznatky a také písemné reporty v něčem přispějí ke zlepšení situace nártounů v Lobocu. Minimálně je zde 12 mladých lidí, kteří si důležitost řešení situace uvědomují - a jak jistě tušíte, ochrana přírody vždy závisí primárně na místních obyvatelích.

8. - 11. den
Studenti už jsou celkem zběhlí v radio-telemetrii i nahrávání, data pečlivě zanáší do svých map. Nezbývá než přidat trochu teorie a témat k zamyšlení. Snažila jsem se jim vštípit důležitost ochrany přírody na Filipínách. Příjemné bylo zjištění, že jsou si vědomi unikátnosti filipínské přírody. Méně už si však uvědomují hrozby ze strany člověka a jejich důsledky. Protože projekt Tarsius je podporován Zoologickou zahradou Děčín, povídala jsem jim také něco málo o roli zoologických zahrad v ochraně přírody, což pro ně povětšinou bylo zcela nové téma. Naučili se také, jak plánovat svůj vlastní projekt a jaké kroky je potřeba učinit.
Abychom podpořili jejich tvůrčí činnost a také pokročili s našimi dalšími vzdělávacími plány. Dostali studenti za úkol samostatně připravit výukové programy pro střední a základní školu. Protože moc neměli představu, jak takový program vypadá, opět posloužily programy z naší zoo. Výhodou bylo, že nám jednak pomůžou s tímto úkolem a jednak připraví programy přímo na míru svým spolužákům, což je v zemi, kde jsme cizinci a neznáme ještě zcela místní mentalitu a hlavně výuku, obzvlášť důležité.
Mentálně náročnou činnost jsme prokládali vycházkami po okolí a také hrami s nártouní tematikou.

Po praktickém výcviku to chce ještě trošku teorie|foto: projekt Tarsius

12. den
Čekal nás poslední den a zhodnocení celého kurzu. Odpoledne zbyl čas na vyzkoušení výukových programů. Děti se rozdělily na dvě skupinky. Každá z nich předvedla svůj program; druhá skupina přitom představovala cílovou skupinku žáků se základní nebo střední školy. Kromě zábavy, které jsme si při tom užili, vznikl docela dobrý základ výukových programů, které studenti slíbili po prázdninách přijet vyzkoušet v praxi přímo tady v Corelle. Loučili jsme se s pocitem dobře odvedené práce. Za sebe i za studenty mou říci, že dopadl velice úspěšně. Studenti odvedli kus práce, jejich data (alespoň těch pečlivějších) použijeme v našem výzkumu. Naučili se tu nejrůznější metodiky a uvědomili si důležitost ochrany přírody a hodlají v tomto směru podniknout určitě kroky. A to je podle mě to nejdůležitější, co jsme jim mohli předat.