Ať tam jde sám

31. březen 2003

Jako by nestačilo, že irácký konflikt tříští celou společnost, politickou scénu, stejně jako jindy klidné posezení v hospůdkách. Do všeobecného zmatku se teď, nejspíš jen ve snaze proniknout nějak do médií (ano, i já k tomu nyní svou trochou přispívám), zapojila i jedna z nejproslulejších figur (či figurín) 17. listopadu 1989 - někdejší starší referent Státní bezpečnosti Ludvík Zivčák.

Tvrdí totiž, že organizuje nábor tzv. "živých štítů" pro Irák. Nápad to není nový - používání živých štítů je jednou z nejodpornějších válečnických metod, které dějiny válečnictví zaznamenávají vlastně odnepaměti. Pravda, v různých dějinných (a válečných) obdobích jinak a v mnoha různých variantách použití.

V současnosti jsou tzv. "živé štíty" jednou z nejlépe mediálně využitelných metod jak boje, tak i propagandy. Na jedné straně je využívá irácká strana, když před sebe v bojových střetech žene civilní obyvatelstvo. Na straně druhé v této roli - informace nejsou v tomto ohledu příliš přesné, ani zřetelné - působí v současné době údajně desítky občanů různých západních (i koaličních) států.

Proti válce v Iráku chtějí protestovat tím, že se pohybují (popřípadě malebně uvazují) v místech, kam by měly dopadat spojenecké střely a bomby.

Na samotný průběh bojů to nemá žádný vliv. Má to ovšem vliv psychologický, který umožňuje, aby protiválečným postojům byla v médiích věnována o to větší pozornost, oč větší je ohrožení civilních občanů nejen iráckých, ale v případě západních "živých štítů" i občanů států koalice.

Osobně si myslím, že Zivčák, který je předsedou jedné komunistické organizace, nazvané dlouze "Komunistická strana Československa - Československá strana práce" si vymýšlí. Vymýšlet si je totiž jeho životní motiv - 17. listopadu 1989 hrál při pražské demonstraci onoho "mrtvého" studenta Martina Šmída. Za to byl - v polovině devadesátých let - odsouzen na osmnáct měsíců nepodmíněně za zneužití pravomoci veřejného činitele. Nyní se dá v klidu předpokládat, že si vymyslel i ony "živé štíty" údajně už odeslané do Iráku, s nimiž prý před nějakým časem ztratil spojení.

Zivčákovi se však na jeho výzvu v lokálních novinách mělo, podle jeho vyjádření přihlásit pět desítek dalších dobrovolníků, převážně mladých lidí. Kdyby to měla být pravda, tak nevím přesně, co si o nich myslet. Nesvéprávní debilové to nejspíš nejsou, to by se pravděpodobně ani nedopotáceli do Zivčákovy náborové kanceláře, umístěné v jeho zastavárně.

Možná, že to má nějakou souvislost s tím, jaký postoj k iráckému konfliktu zaujímá většinově politická scéna a také nejvyšší státní představitelé. Většinovým politickým sdělením je, že v "konfliktu stojíme kdesi přesně uprostřed". Fajn. Takhle mohou mluvit politici, jenže jestli potom nějakému mladému, nedovzdělanému člověku, který svět bojů zná jenom z polosrandovních poutání se k branám Temelína, připadá, že po příjezdu do Bagdádu bude stát, jen tak, v onom konfliktu přesně uprostřed a vzhledem k tomu, že je Čech a česká vláda stojí uprostřed, tak právě jeho zrovna žádná střela netrefí, protože pozná, že je uprostřed - tak se holt plete a Komunistické straně Československa - Československé straně práce poslouží jen jako propagandistický "kanónenfutr".

Chce-li někdo protestovat proti válce v Iráku má na to všechna práva. Jen si myslím, že by to mohl dělat doma, a jestli tedy hrozně moc chce - pak někde "uprostřed", někde napůl cesty mezi Prahou a Bagdádem. Odhaduji, že to bude (i když ne úplně přesně) někde v oblasti Černého moře. Takže mám pro komunistickou omladinu jeden pacifistický návrh: co takhle - lehnout si někde v Bulharsku u Sozopolu pěkně na pláž a naplno si tam zaprotestovat?

Nebo jiný návrh - proč si do toho Iráku neodjede Zivčák sám? Praxi v tom, jak vypadá "živá mrtvola" už má, tak proč by si nevyzkoušel, jak jednou úspěšně použitý trik nefunguje ve skutečném válečném konfliktu?

Kdyby mu trik nevyšel a nastala skutečnost - také by se nic nestalo...

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.