Také Afghánistán se mění, ale pomalu
Tažení proti světovému terorismu přineslo Afghánistánu naděje na lepší budoucnost. Desetiletími válek rozvrácená země se ale k normálnímu životu vrací jen velmi pozvolna.
Stačily pouhé dva měsíce a Spojenými státy vedené tažení proti terorismu přineslo z globálního hlediska dílčí, pro Afghánistán však velké vítězství. Pod tlakem spojenecké letecké ofenzívy doprovázené pozemními operacemi jednotek opozičního Severního spojenectví se v polovině listopadu loňského roku v této zemi zhroutil režim militantního hnutí Taliban.
Režim, který poskytoval ochranu teroristické organizaci Al Káida, učinil z 23 milionů obyvatel Afghánistánu na dlouhých pět let rukojmí striktního výkladu tradičního islámského práva šaría. Zákaz hudební produkce, povinné nošení vousů pro muže a téměř úplné vyloučení žen z účasti na veřejném životě. To jsou jen některá z drakonických nařízení, jejichž porušení znamenalo tvrdé tresty.
Život svázaný předivem přísných zákonů a nařízení je pro obyvatele Afgánistánu po necelém roce už jen nepříjemnou vzpomínkou. Totéž lze ale říci o počáteční euforii z nově nabyté svobody. Země, uplynulá dvě desetiletí těžce zkoušená ozbrojenými konflikty, se totiž k normální existenci vrací jen velmi pomalu. Pro budoucnost Afghánistánu je klíčové, jak rychle bude probíhat proces hospodářské obnovy, politické stabilizace a zajištění bezpečnosti.
Obrazně řečeno, nejde jen o to vyhrát válku, ale zajistit, aby vítězství mělo trvalý charakter. To je úkolem nynější afghánské vlády i celého mezinárodního společenství. Jejich společným zájmem je, aby se Afghánistán nepropadl do chaosu a nestability. ?Nesmíme dopustit, aby se Afghánistán znovu stal zemí třetího světa, o které mnoho nevíme,? prohlásil v rozhovoru pro agenturu Reuters zvláštní zmocněnec Evropské unie pro Afghánistán Francesc Vendrell.
Reagoval tak na rostoucí obavy, že v době, kdy svět řeší, jaký postoj zvolit k hrozbě, kterou představuje režim iráckého diktátora Saddáma Husajna, se dění v Afghánistánu ocitá poněkud stranou zájmu. Nejde přitom o obavy, které by neměly své opodstatnění: Afghánistán například zatím obdržel jen třetinu hospodářské pomoci, kterou mu pro letošek mezinárodní společenství přislíbilo.
Další obavy se týkají bezpečnostní situace. Americké jednotky pokračují ve zvláštních operacích proti stovkám bojovníků Al Káidy a Talibanu, kterým se stále daří skrývat v hornatých oblastech země. K tomu je třeba připočíst fakt, že ústřední vláda prezidenta Hámida Karzáje jen pomalu prosazuje svou autoritu vůči tradičně silným kmenovým vůdcům na severu, jihovýchodě a západě země.
Celkově lze ale říci, že Afghánistánu se podařilo učinit první, velmi důležité kroky na cestě ke stabilitě, hospodářské obnově a důstojnému postavení na mezinárodní scéně. Je ovšem zřejmé, že i další kroky budou vyžadovat asistenci mezinárodního společenství: ?Každé navýšení pomoci pro obyvatele Afghánistánu násobí pravděpodobnost, že tato země nebude živnou půdou pro terorismus,? tvrdí zvláštní zmocněnec OSN pro Afghánistán Lachdar Brahímí. Podstatnou změnou v životě dnešního Afghánistánu je také současná politika sousedního Pákistánu. Fakt, že tradičně vlivný soused je od zahájení kampaně proti terorismu klíčovým spojencem Washingtonu v oblasti, výrazně zvyšuje šance na úspěch procesu vnitropolitické a bezpečnostní stabilizace Afghánistánu.
Pozorovatelé ale upozorňují, že postoj Pákistánu je diktován čistě pragmatickým pohnutkami. Připomínají, že prezident Parvíz Mušaraf se k moci dostal před třemi lety v nekrvavém puči Rozhodnutím nabídnout Spojeným státům spolupráci v boji proti terorismu se mu podařilo zlepšit vlastní obraz na mezinárodní scéně a také získat pomoc, díky které odvrátil hrozící hospodářskou krizi.
Podmínkou trvalého vítězství nad hrozbou, kterou terorimus představuje, je ale odvaha hlásit se k demokratickým principům a dbát na jejich ochranu. Je na mezinárodním společenství, aby Pákistánu nepřestalo připomínat, že ani nabídka spolupráce v boji proti terorismu, tuto zemi od dodržování demokratických prinicipů neosvobozuje.
Bohumil Šrajer, ČRo6/RSE 11. září 2002
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.