Tajně či veřejně?

Asi nebudeme daleko od pravdy, budeme-li selským rozumem předpokládat, že opozice chtěla hlasování tajné v naději, že někteří koaliční poslanci zradí a podpoří opoziční kandidáty a koalice že prosadila hlasování veřejné proto, aby to případní zrádci neměli tak jednoduché. Obecně platí, že při tajné volbě lze vyjádřit názor svobodněji, než při volbě veřejné, výhodou veřejného hlasování je zas to, že volič má přehled o postojích konkrétních zastupitelů. Problémem ovšem ve skutečnosti není, jak se hlasuje, ale kdo hlasuje. U člověka, který je zvolen do zákonodárného sboru, bychom měli mít jistotu, že je ve svých postojích pevný, čitelný a samozřejmě neúplatný, takže se vyjádří stejně, ať už se hlasuje veřejně, anebo tajně. Jak ale máme mít tuto jistotu, když se sami poslanci, byť těsnou většinou, přiklonili k názoru, že tajná volba je v případě licenční rady rizikem?

Svou roli zde asi hraje zkušenost. Tajně byli před lety zvoleni radní, kterým je přičítána odpovědnost za miliardy prohrané v arbitráži. Nikdo nezjistí, kteří konkrétní poslanci tehdy někdejší radní volili. Nyní se to vědět bude, a tak by měli být poslanci velice opatrní. Vybírají lidi, kteří budou dohlížet nad dodržováním pravidel, která Poslanecká sněmovna médiím nalinkovala. Nervozita kolem odvolání a jmenování Rady ovšem existuje právě proto, že poslanci velice dobře vědí, že na základě jejich zákonů mohou radní licence nejen přidělovat a prodlužovat, ale také odebírat. Najít důvody přitom stačí chtít.