Tajemství původu řeči čili glottogeneze

Lidská řeč, respektive schopnost mluvit, je v říši živočichů zcela unikátní. Vědci se tímto neobyčejným jevem začali intenzivně zabývat přibližně v 19. stol., ale dohady o jeho původu můžeme vystopovat již ve starých náboženstvích a mytologiích. Jednou ze základních otázek je, zda je jazyk svým původem gestický či vokální. Dlouhou dobu se vědci přikláněli k názoru, že prvotní charakter řeči byl gestický. Hlasivky se do dnešní podoby vyvinuly poměrně nedávno, kdežto paže měli lidé již pár milionů let, a mohli tudíž odpradávna naznačovat směr, umístění, tvar něčeho atp. Později se jejich komunikační schopnost rozvinula, užívali strukturovanější a složitější znakový jazyk a postupně se zrodila řeč.

Gordon Hewes, profesor antropologie, ukázal, že schopnost řeči lidé nemají hluboce vrozenou. Zjistil, že naopak gesta jsou přirozenou součástí komunikace, protože šimpanzi při pokusech měli tendenci napodobovat pohyby rukou, nikoli hlasy a zvuky. Hewes rovněž předpokládal, že růžová barva dlaní a nehtů, což je rys vlastní pouze lidem, měla zefektivnit vizuální zachycení gest a napomoci jejich porozumění. Gestikulace je tedy instinktivní, kdežto jazyk se musíme učit.

Dnes se však vědci většinou přiklánějí k názoru, že původ řeči je vokální. Noam Chomsky, jeden z největších lingvistů 20. stol., přišel s novou teorií principů a parametrů, jíž de facto odporuje teorii profesora Hewese. Tato teorie říká, že člověku je vrozen určitý základní gramatický systém (principy), na který se postupně při učení jazyka vrství další gramatické struktury (parametry), což platí pro všechny jazyky světa.

V 19. stol. se původem řeči zabýval i jeden z největších biologů nové doby, Charles Darwin. Jeho známá evoluční teorie však na tomto místě narazila. Darwin se s tak jedinečným jevem, jakým je artikulovaná řeč, vypořádal tak, že jej zařadil mezi instinkty. Schopnost řeči se podle něj vyvíjela pomalu a nevědomě v mnoha krocích a její původ spatřoval ve zvucích, jež člověka obklopovaly. Vyvinula se tedy z napodobování hlasů zvířat i vlastních zvuků člověka, které instinktivně vydával. Profesor Derek Bickerton, lingvista, se však s výsledky Darwinovy teorie neztotožňuje. Podle něj jazyk nemůže a nemohl být instinktem z toho důvodu, že člověk potřeboval prostředky pro komunikaci, a jazyk tedy vznikl jako výsledek této potřeby. Souhlasí však, že lidská řeč má základ zvukový. Podle Juliana Jaynese, profesora psychologie, zprvu existovaly zvuky, které bychom dnes označili jako substantiva pojmenovávající zvířata, pak se objevila jména označující věci, jež lidé tvořili, např. keramiku a umělecké předměty, a nakonec, když lidé přešli k zemědělskému způsobu života, se vyvinula jména označující samotné lidi. Jiné teorie však za primární "slova" považují spíše zvuky citoslovečného charakteru.

Např. synergastická teorie tvrdí, že řeč se vyvinula z výkřiků člověka, jimiž doprovázel svou činnost, interjekční teorie za bázi považuje lidské zvuky emocionálního charakteru, podle onomatopoické teorie jsou základem řeči interjekce napodobující nejrůznější zvuky okolí. Odpůrci posledních dvou jmenovaných teorií se jim vysmívali přejmenováním na fuj-fuj teorii a haf-haf teorii.

Vývoj disciplín, které se původem řeči zabývají, jako lingvistika, psychologie, antropologie, biologie a další, jde neustále vpřed. Budou však tyto vědy schopny najít metody, s jejichž pomocí se budou moci podívat zpět a přesně určit, jak se zrodila naše řeč?