Sýrie stojí o rozhovory s Izraelem

Série nových iniciativ mezistátního charakteru je o to pozoruhodnější, oč smutnější pohled nabízí ryze izraelsko-palestinská část blízkovýchodního dění. Obě strany vyhrožují jednostrannými kroky, které by mohly nadobro pohřbít to, co zbývá z mezinárodního mírového plánu známého jako cestovní mapa. Izraelský premiér Šaron vážně hovoří o faktickém oddělení Izraelců a Palestinců kontroverzní bezpečnostní bariérou. Jeho palestinský protějšek Kurája temně prorokuje, že na Blízkém východě mír nezavládne, dokud bariéra nebude odstraněna.

Damašek je za této situace tím nejméně pravěpodobným místem, odkud by měly šance na mír v regionu dostat ten správný impuls. Izrael Sýrii viní z podpory militantních palestinských organizací. Tyto organizace jsou z ale pohledu Damašku nástroji legitimního odporu proti izraelské okupaci a jako takové je Sýrie na svém území také hostí. Syrskou podporu má rovněž hnutí Hizballáh, které proti Izraeli útočí z Libanonu. Otázka Izraelem okupovaných Golanských výšin a syrská podpora militantním protiizraelským uskupením jsou prostě spojené nádoby: Nelze jednat o jednom a vyhnout se druhému.

Vstřícnost syrského prezidenta - i když oceněná už zmíněnou pozvánkou jeho izraelského protějšku k návštěvě Jeruzaléma - vyvolává v Izraeli pochybnosti právě z tohoto důvodu. Nikdo s určitostí neví, zda je Asadova nabídka míněna jako otevřenost k jednání bez jakýchkoli předběžných podmínek. Izrael v každém případě podmínky má: V neděli, tedy ještě před vyjádřením prezidenta Kacava, premiér Ariel Šaron prohlásil, že židovský stát je připraven k rozhovorům se Sýrií jedině v případě, že Damašek přestane podporovat teroristy.

Jen několik hodin po vyjádření izraelského prezidenta utrpěly naděje na obnovení syrsko-izraelských rozhovorů první ránu. Sýrie oznámila, že pozvání izraelského prezidenta, jež zaznělo v rozhlasovém rozhovoru, nepovažuje za dostatečnou odpověď na svůj vstřícný postoj. V tom případě ale trpí stejnou vadou také Asadova vstřícnost - také ta vešla ve známost pouze prostřednictvím médií. Izraelský ministr zahraničí Silvan Šalom ostatně nezaváhal a výtku o nedostatku vážnosti, která zazněla z Damašku, rychle odehrál zpět na syrskou část hřiště.

Dejme tomu, že úvahy na téma obnovení jednání mezi Sýrií a Izraelem přežijí první fázi trochu drsnějšího oťukování. Konec konec nejde o nic vážného. Určitě ne ve srovnání s akcí, jakou byl například loni v říjnu letecký útok Izraele na údajnou teroristickou základnu na syrském území. Případná izraelsko-syrská jednání ale nemají příliš mnoho šancí na úspěch. Připomeňme, že předchozí jednání vzala za své zhruba ve stejnou dobu, kdy se hroutily mírové rozhovory mezi Izraelem a Palestinci. Pozitivní vývoj v syrsko-izraelských vtazích prostě není myslitelný bez pozitivního vývoje ve vtazích izraelsko-palestinských.

To nejdůležitější nakonec: Jednání, o které má syrský prezident zájem, jsou těžko myslitelná bez toho, aby do nich nebyly zapojeny také Spojené státy. Skutečným důvodem zájmu syrského prezidenta o jednání s Izraelem je podle některých pozorovatelů americká vojenská přítomnost v sousedním Iráku. Ta syrského prezidenta nutí, aby po porážce režimu Saddáma Husajna hledal své zemi v rámci Blízkého východu nové místo. Rezervovaný postoj, který Spojené státy k aktivitám Sýrie zaujímají, naznačuje, že Washington Damašku vidí do karet.