Syndrom tajné volby funguje i v případě NKÚ

Z toho plyne, že NKÚ je institucí ústavní o jejíž nezbytnosti nelze pochybovat. A nepochybovalo se ani o jeho činnosti více než deset let pod vedením Lubomíra Voleníka, neokázalé, ale význačné postavy novodobého českého státu. Že byla volba Voleníka, který vzbuzoval značnou důvěru už od časů Občanského fóra a následného vzniku ODS, prvním prezidentem NKÚ byla rozhodně šťastná, na tom se vzácně shoduje pravice i levice. Jeho předčasné úmrtí počátkem letošního léta pak politickou reprezentaci postavilo před obtížně řešitelnou otázku kým Voleníka nahradit. Příslovečná laťka byla charakterním, inteligentním, poctivým a mimořádně výkonným Voleníkem nastavena hodně vysoko, zvlášť když připomeneme, jak striktně se bývalý prezident dokázal oprostit od svého původního politického angažmá a působil tedy zcela nezávislým dojmem.

Poslanecká sněmovna - aspoň prozatím - rezignovala na hledání prezidenta (jde o devítileté funkční období) mimo politické struktury a oba stávající kandidáti pocházejí z vyšších pater sociální demokracie a ODS, tedy místopředsedkyně sněmovny Jitka Kupčová, respektive exmístopředseda občanských demokratů Miroslav Beneš. Otázka nezávislosti, nepropojenosti s mateřskými subjekty bude tudíž patrně ožehavější. Zatímco Voleník totiž stál defakto od vzniku státu mimo politické dění, Kupčová i Beneš oněch více než deset let byli naopak vprostřed mezistranického i vnitrostranického dění. Přesvědčit, že to je pro ně éra zcela minulá a že je nijak nepoznamenala, nebude snadné, ať uspěje kterýkoliv z nich.

V Zemanově období, kdy to mezi špičkami ČSSD měly ženy obtížné a v jednobarevné menšinové vládě nebyla například ani jediná, se Kupčová projevovala celkem střídmě. Vidět ji bylo třeba během známé televizní krize, kdy se jako činovnice mediální komise sněmovny snažila o kompromisní řešení sporu. Leckomu se zdálo, že má později blíže ke Špidlovu týmu - po posledních volbách také zaujala jedno z místopředsednických křesel vedení sněmovny. Ale když Miloš Zeman podnikl letos v únoru výpad z Vysočiny směrem k Pražskému hradu, právě Kupčová mu nabídla svoji parlamentní kancelář, odkud Zeman se svými lidmi vyjednával podporu pro svou kandidaturu velmi vehementně. Dalo se to ale vysvětlit jako gesto vůči zasloužilému bývalému předsedovi. Když pak Zeman v prezidentské volbě potupně neuspěl a jeho zanícení příznivci uvnitř ČSSD se rozhněvali, Kupčová se - aspoň veřejně - do vnitrostranické války nezapojila. To jí nakonec asi také vyneslo nominaci do čela NKÚ a dalo by se říci, že je patrně schopna se příslušnosti k sociální demokracii lehce vzdát a pojem nezávislosti naplnit. Jinou věcí ovšem je, zda má předpoklady k řízení tak podstatné instituce, která už dnes schází silná a náročná Volejníkova persona.

Miroslav Beneš byl až do prosince 1997 téměř neznámý. Původně regionální politik přišel do sněmovny rok před tím a nestačil o sobě dát vědět. To se prudce změnilo známým poděbradským sjezdem ODS, na kterém Václav Klaus začal rozpolcenou stranu znovu lepit dohromady. Řada významných postav občanských demokratů tehdy buď odcházela ke vznikající Unii svobody anebo z vůbec z vyšší politiky a Klaus si vybral do vedení strany nové tváře. Jednou z nich byl právě Jihočech Beneš. Místopředsednický post ale relativně brzy vyklidil a věnoval se napříště spíše z pozadí organizačním věcem. Například poslední volební kampani, která ale byla po prohře ODS se Špidlovou ČSSD zevnitř strany kritizována. Beneš se ovšem může utěšovat vědomím, že o všem podstatném stejně rozhodoval sám Václav Klaus a jeho nejbližší okruh. A Beneš naopak získal body, neboť patřil do pracovní skupiny pro Klausovu později vítěznou prezidentskou kandidaturu. Proti jeho jmenování do čela NKÚ by tedy hlava státu určitě nic nenamítala. Ale Benešovi kritikové budou jistě hovořit o tom, že léta strávená na budějovické radnici musela Beneše přivést do různých podnikatelských souvislostí a že tedy jako ústřední hlídač státního hospodaření není tím pravým. Beneš se těžko blíží výjimečnému Volejníkovi, nicméně jisté řídící zkušenosti má.

Pokud by ve sněmovně koalice prosadila navržení Kupčové, prezident Klaus by to ovšem také asi respektoval, proti nezkompromitované poslankyni by těžko vystoupil. Navíc - ať už v křesle šéfa NKÚ usedne Beneš nebo Kupčová, ten či ta s největší pravděpodobností získají druhé nejvyšší postavení místopředsedy Úřadu. Jak už bylo výše zmíněno, i toho jmenuje hlava státu. Nejsilnější politické strany v zemi tedy asi budou mít v neužším vedení instituce tak jak tak své zástupce, a zřetelně o to také usilují, bez ohledu na řeči o nezávislosti. Po této středě zatím o kandidátovi na nového prezidenta NKÚ sněmovna nerozhodla, v tajných volbách nezískala ani Kupčová ani Beneš potřebnou nadpoloviční většinu hlasů. Pro zástupkyni ČSSD se vyslovilo 82 a pro reprezentanta ODS 59 ze 186 přítomných zákonodárců. Poslanci si vzápětí odhlasovali, že znovu zkusí kandidáta vybrat v pátek v poledne a opět půjde o stejná dvě jména. Zda se tentokrát rozhodne, není ovšem vůbec jisté a zřejmě tu hraje roli onen známý moment tajné volby - pokud není na hlasování poslanců takříkajíc vidět, předem slibované dohody o podpoře berou v takových případech totiž za své. Pokud bychom byli svědky jakési obdoby letošní volby prezidenta republiky, pak by se také mohlo stát, že se po několika patových kolech ve hře mohou objevit přece jen i některé osobnosti mimo stranické struktury. To by jistě bylo vítané, nicméně jmenování nepolitika šéfem NKÚ není příliš pravděpodobně.