Syn jednoho z vůdců Hamasu byl izraelský špion

24. březen 2010

V New Yorku vyšla tento měsíc kniha Mussaba Hassana Jussufa, syna jednoho z vůdců Hamasu, který se v ní přiznává, že léta pracoval pro izraelskou tajnou službu Schin Bet a zřejmě byl jedním z nejdůležitějších informátorů této vnitřní izraelské tajné služby. V osmnácti byl poprvé zatčen, protože házel po Izraelcích kameny a ve vězení, kde údajně stovky hodin přemýšlel o izraelsko-plestinském konfliktu, ho oslovila tajná služba.

Po propuštění z vězení si prý uvědomil rozdíl, jak s ním zacházeli Izraelci a tím, jak se zatčenými zacházejí na Západním břehu Jordánu Palestinci, a to ho definitivně přesvědčilo o správnosti přistoupit na spolupráci s Izraelci.


Z PR pohádky, knihu jsem nečetl, usuzuji jen z toho, co se o ní píše, na které jistě pracovali izraelští odborníci, přesto vyplývá, že do nastražené pasti se Jussuf dostal nejspíš proto, že s ním hovořili jako s rovnocenným partnerem, na což nebyl z vlastní komunity vůbec zvyklý: v Hamasu platila a platí přísná hierarchie a poslušnost. Izraelci taky do něj investovali spousty času i peněz: debatám s ním věnovali stovky hodin a zřejmě i tisíce dolarů až si Jussuf jednoho dne uvědomil, že už není cesty zpátky. Kdyby byl prozrazen, byl by jistě zabit.


Aby jeho legenda byla co nejpřesvědčivější, uspořádali Izraelci jednoho dne na něj spektakulární honičku: jeho dům ve městě Baitunija obklíčili, do akce byly zapojené i tanky a helikoptéry a on, podle předem přesně domluveného scénáře, měl na útěk pouhých šedesát vteřin. Ze dne na den se tak z něho stal jeden z nejnebezpečnějších a nejhledanějších teroristů, přesně tak jak to Izrael potřeboval. Podle jeho vlastních slov se právě díky této falešné legendě stal kontaktním partnerem mezi vedoucími Hamasu v pásmu Gazy a vůdci, kteří žili v Damašku, ale i celou sítí různých palestinských organizací včetně teroristických buněk. Díky tomuto postavení se mu údajně podařilo zabránit několika tuctům sebevražedných atentátů, protože věděl, na kterých místech se atentátníci ukrývají.


Proto o sobě hovoří jako o špionovi, který přinášel mír a jako o zachránci svého otce, který sedí v izraelském vězení: Kdyby prý nespolupracoval s Izraelci, byl by jeho otec desetkrát mrtvým mužem.


Údajně na této knize Jussuf, kterému je letos 32 let, dlouho pracoval, říká novinář z izraelských novin Haaretz, který se s ním setkal ve Spojených státech, kde se na pár dnů stal Jussuf mediální hvězdu a kde prý žije v San Diegu. Vystupoval na všech důležitých televizních stanicích, jako je CNN, FOX či BBC. Všude ho doprovází ochranka a před každým vystoupením se dlouho modlil. V ruce neměl Korán, ale Bibli, protože v roce 2005, kdy opustil kariéru špiona, konvertoval ke křesťanství. V rozhovorech tvrdil, že v konfliktu mezi Palestinci a Izraelci nejde o území, ale o náboženský střet. Vyzýval muslimy, aby se odklonili od militantního islámu.


Jussufův otec, který je stále ve vězení v Izraeli, novinářům sdělil, že o jeho kontaktech s izraelskou tajnou službou Schin Bet věděl. Doslova řekl: „Jessufova kniha neobsahuje nic, co bychom nevěděli. Uvnitř Hamasu bylo známo, že Jussuf je kolaborant.“ To potvrdil i jeden z členů palestinského parlamentu v Ramallahu. Podle něj Hamas bedlivě střežil, aby se k Jussufovi žádné důvěrné informace nedostaly. Pokud se k nějakým dostal, musel je vypátrat na vlastní pěst. Ať už to bylo jakkoliv, některé informace od Jussufa podle jeho řídícího izraelského důstojníka, měly větší cenu než tisíce hodin přemýšlení špičkových expertů.


Trochu podezření však vzbuzuje ta okolnost, že Jussuf, který měl krycí jméno „zelený princ,“ v celé knize neprozrazuje žádné detaily z života Hamasu, ani jména, která by obecně nebyla známá. Jedno je ale podle amerických expertů zřejmé: Mussab Hassan Jussuf byl minimálně pět let izraelským špionem a jeho kniha bude úspěšná nejen ve Spojených státech: již se překládá do arabštiny, němčiny, francouzštiny a brzy jistě i do dalších jazyků.


Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

Spustit audio