Svoboda je nedělitelná

Na dohled od symbolu studené války, berlínské zdi, pronesl projev, který vešel do dějin dvacátého století. Jeho vizi svobody a naděje naslouchalo na čtyři sta tisíc nadšených Západoberlíňanů a v přímém přenosu i miliony rozhlasových a televizních posluchačů na obou stranách zdi.

Byl prvním americkým politikem, který veřejně prohlásil, že věří v opětovné sjednocení Berlína i Německa. A pro Berlín se proto stal hrdinou. "Jsou lidé, kteří tvrdí, že komunismu náleží budoucnost" - pokračoval. "Ať přijdou do Berlína." Náměstí před Schönebergskou radnicí bylo jakoby v tranzu. "V Evropě, ale i jinde ve světě jsou i takoví, co říkají, že s komunisty můžeme spolupracovat. Ať přijdou do Berlína. A je i pár takových, co tvrdí, že komunismus sice je zlým a špatným systémem, ale že umožňuje ekonomický rozvoj. Ať se přijdou podívat do Berlína". Kennedyho řeč byla přerušována překladem, ale s každou větou jakoby mu Berlíňané rozuměli víc a víc i bez něj. Jeho krátká řeč měla vlastně tři části. Rčení "Ať přijdou do Berlína" kterým proložil její první část, se v Německu rázem stalo sloganem, používaným vedle antických výroků o vržených kostkách, či překračovaných Rubikonech. V prostřední části Kennedy hovořil o berlínské zdi. Západní Berlín je pro něj symbolem svobody v boji proti nesvobodě komunismu. Symbolem, kolem kterého se musí sjednotit celý svobodný svět. V té chvíli se už řadě posluchačů v očích objevily slzy. A pak přišel vrchol. "Svoboda je nedělitelná" - prohlásil viditelně pohnutý Kennedy. "A dokud je zotročen byť jediný člověk, tak není svobodný nikdo". A na onom vrcholu, který jak se zdálo, už nejde překonat, přišla historická poslední věta:

"Všichni svobodní lidé, ať žijí kdekoliv, jsou tak občany Berlína, a já jako svobodný člověk proto říkám s hrdostí Ich bin ein Berliner". Jenom si to poslechněte. Jakoby ze všech přítomných něco spadlo, nebo spíše jakoby něco v tomto okamžiku před čtyřiceti lety vybuchlo, aby se to už nikdy nezklidnilo. Čtyři sta tisíc lidí nadšeně aplaudovalo. Pruský pořádek se zhroutil, protože s lidmi na náměstí plakali a křičeli i policisté a stovky pořadatelů. Za zdí na dohled byly v pohotovosti sovětské a východoněmecké jednotky. Vytrvaly tam ještě dalších třicet šest let. V listopadu 89 zeď padla. I pouhá slova o svobodě někdy osvobozují. Ten večer John Fitzgerald Kennedy odejel do Irska. Do Berlína se už nikdy nevrátil. O pět měsíců později zahynul jako oběť atentátu v texaském Dallasu.

Ve čtvrtek vpodvečer, přesně v osmnáct hodin a čtyřicet čtyři minut, zazněl z amplionů na schodech Schönbergské radnice v dnes už sjednoceném Berlíně, po čtyřiceti letech znovu záznam Kennedyho pro Berlín, Německo i Evropu určitě nejslavnější řeči. "Svoboda je nedělitelná. A dokud je zotročen byť i jen jediný člověk, není svobodný nikdo".