Svět po beslanské tragédii

Izraelský premiér Ariel Šaron v reakci na informace, že se mezi ozbrojenci, kteří vzali jako rukojmí bezbranné děti údajně objevili i bojovníci z arabských zemí vyzval svět, aby se sjednotil proti tomu, co nazval "světovým džíhádem," zjevně tak narážejíc na problémy s militantními Palestinci ve vlastní zemi. Události v Beslanu, ale odsoudila i většina arabských států. Řecko jako pomoc už nabídlo, že bude financovat případnou rekonstrukci zničené školy.

Drobnou diplomatickou rozmíšku mezi Evropskou unií a Ruskem vyvolal víkendový komentář nizozemského ministra zahraničí Bernarda Bota. Ten jako šéf diplomacie země, která nyní Unii předsedá, vyslovil přesvědčení, že by všechny země světa měly spolupracovat, aby se předcházelo tragédiím, podobným té beslanské. V závěru svého prohlášení adresoval Moskvě otázku, jak k takové tragédii vůbec mohlo dojít, což ruské ministerstvo zahraničí označilo za "rouhání." Rusko si vyložilo dotaz nizozemského ministra jednak jako ironickou poznámku k práci svých tajných služeb a za diplomatickou neobratnost považuje i to, že si holandský ministr dovolil "požadovat po Moskvě vysvětlení toho, co Kreml považuje za vnitřní záležitost Ruska".

Dnešní Financial Times připomíná, že se tak stalo v době, kdy si Moskva opakovaně stěžovala, že se země Evropské unie, příliš mnoho, v jiných případech zase příliš málo zajímá o ruské postoje na Kavkaze. Velká Británie například Moskvu rozlítila tím, že před časem odmítla vydat Rusku jednoho z vůdců čečenských separatistů Ahmada Zakajeva. Nizozemský ministr zatím marně telefonicky shání svého ruského kolegu Sergeje Lavrova, aby celou věc uvedl na pravou míru. Jak konstatuje Financial Times, bude mít zkušený holandský diplomat plné ruce práce, aby napravil, co se dá.

Sdělovací prostředky mnoha zemí si zase kladou otázku, co bude nyní po další akci teroristů, která si v mnohém nezadá s útokem proti USA 11. září 2001, na Kavkaze a nejen tam, následovat. Už zmiňovaný Financial Times nazval svůj komentář Beslanská lekce Rusku. Podle komentáře jsou podobné akce teroristů neomluvitelné, nicméně podle autora nese svůj díl viny i ruský prezident Putin. Ten odmítl bývalého čečenského prezidenta Maschadova jako prostředníka k vyjednávání, čímž podle deníku zhatil jedinou cestu, která snad mohla tragédii zabránit. Prezident Putin postavil svou politiku na Kavkaze na vojenském řešení konfliktu s Čečenskem, čímž podle Financial Times vehnal řady mladých Čečenců do náruče teroristům. Putin ale jak se zdá nehodlá nijak ve svém tvrdém postupu slevit a to bude stále více snižovat šanci na "mírové řešení." Spirála násilí tak zřejmě nebude mít konce, soudí Financial Times. Ve všech polských školách dnes žáci společně se svými učiteli drželi v 8 hodin na začátku vyučování minutu tichá za zabité beslanské školáky. Rozhlasové stanice v Polsku na minutu ve stejnou dobu přerušily vysílání. Premiér Marek Belka v této souvislosti připomněl nutnost pokračování boje proti světovému terorismu a zdůraznil nezbytnost dalšího setrvání Poláků v Iráku, o což ho v dopise minulý týden požádal premiér Aláví. Teroristický útok široce komentují i polské sdělovací prostředky. Šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik si v úvodníku klade otázku, co mohlo přimět teroristy, aby si jako rukojmí vzali bezbranné školáky a jak je zároveň možné, že zásah bezpečnostních sil skončil takovým masakrem.

Domnívá se, že politika prezidenta Ruska Putina vůči Čečensku, kterou nazval "dalším utahováním šroubů," je cestou nikam. Připomněl desetiletí bojů s Čečenci ještě v dobách carství, i pozdější stalinské deportace, které podle Michnika Čečenci dodnes považují za svůj holocaust. Šéfredaktor Michnik soudí, že Čečensko nakonec bude samostatné, protože se žádné moskevské moci nepodaří z Čečenců udělat Rusy. Dodal, že si Spojené státy musejí dodnes připomínat Vientnam, aby se nedopouštěly obdobných chyb v Iráku. Stejně by si podle Michnika mělo Rusko připomínat svůj "výprask" v Afghánistánu, aby konečně pochopilo, že je zbytečné bojovat v konfliktu, který se ve skutečnosti nedá vyhrát. V závěru se ptá, kolik lidí bude muset ještě zemřít, než Putin a jeho nejvěrnější tuto skutečnost pochopí.