Svět je jen jeden

Hlasování obou komor bylo bezproblémové, proti bylo 46 poslanců a pouze jeden senátor. Čeští vojenští policisté budou tak moci být v Iráku do konce letošního roku, původně zde měli být jen do konce prosince a pak do konce února.

Česká republika tak zůstává jednou ze zemí, které se nezříkají své odpovědnosti za budoucí osud Iráku, země, která už dlouhou dobu plní první strany světových novin. I když neustále probíhala a probíhá diskuse, zda-li bylo správné ze strany Spojených států a Velké Británie vojensky zaútočit na jeden z nejhorších diktátorských režimů světa, když existují i jiné, neméně kruté diktátorské režimy, ale v tuto chvíli se už nic nedá odestát a budoucnost Iráku je budoucnosti celého regionu.

Ale nejen to. Navíc i zkouškou demokracií světa, zda-li jsou schopny přinést do země, která se touto formou státního uspořádání nemá zkušenosti, jen odvrácenou tvář demokracie nebo také její pozitiva. Boj o demokracii je v dnešním světě každodenní záležitostí a těch, kteří by ji chtěli zničit nejen ve svých regionech, ale všude na světě, je mnoho a mají čím dále dokonalejší organizaci i možnost dostat se k účinnějším zbraním.

Česká republika jako malá země, v zahraniční politice nepříliš vlivná, slabá ekonomicky i vojensky, toho mnoho udělat nemůže. V boji proti světovému terorismu ale svůj díl odpovědnosti přijala a hlasování Parlamentu o tom svědčí.

Je samozřejmě věcí diskuse, zda-li mohla učinit i víc, jak po tom někteří volají, ale vzhledem ke svému potenciálu je to víc trochu sporné. Důležitý je ale i symbolický počin. V době, kdy si celý svět připomíná symbolické výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, které připomíná jednu z nejhorších vyhlazovacích etnických čistek v dějinách lidstva, je obzvláště potěšitelné, že Česká republika, jako bohužel málokdy v dějinách měla tu možnost, je na správné straně boje za demokracii a svobodu. Jak na vzpomínce připomněli politikové, tato vzpomínka na vyhlazovací tábor není jen mrtvou vzpomínkou bez vztahu k současnosti. Také dnes umírají lidé jen proto, že mají jiný názor, jiné náboženské nebo politické přesvědčení, jinou národnost, než jejich protivníci. Svobodný svět, do kterého Česká republika konečně patří, musí udělat hodně, aby to dále nepokračovalo.

Češi sami sebe mnohdy kritizují, že jsou národem, který je uzavřen do sebe, velmi konzervativní ve svých vlastních, ne vždy pozitivních tradicích, upadajícím do provincionalismu a nezajímajícím se o nic kolem sebe, co by ho mohlo vytrhnout z klidu. Některé události z poslední doby to ale zcela nepotvrzují a nejde jen o bezproblémové hlasování o vojenských policistech v Iráku.

Po katastrofě v jihovýchodní Asii se v České republice zvedla nebývalá solidarita, vybraly se neuvěřitelné částky. Také po přírodní katastrofě ve slovenských Tatrách se v České republice vybralo více než na samotném Slovensku. A pomoc oběma regionům dále pokračuje.

Stará fráze, že svět je jen jeden, dále platí, a je dobře, že si to uvědomuje i Česká republika.