Stupňující se podmínky blížící se konference o Blízkém východě

Americká ministryně zahraničí Condoleeza Riceová chce pozvat i Sýrii, Libanon, Saúdskou Arábii nebo Súdán, severoafrické země a některé muslimské státy jako Turecko, Malajsii nebo Indonésii a projednávat ty nejobtížnější a nejspornější problémy šedesátiletého izraelsko-palestinského konfliktu.

Taková jsou však jen ta nejoptimističtější očekávání; realita bude zřejmě mnohem skromnější. Zvažovaní účastníci zatím nepotvrdili účast, pochybují o úspěchu konference a kladou si podmínky. Například syrský prezident Bašar Asad chce na program zařadit i navrácení Golanských výšin, jinak se jeho země nezúčastní. Jordánsko a Egypt schůzku považují za zbytečnou v situaci, kdy jsou palestinská území rozdělená mocenským bojem, a Saúdská Arábie přijede jen v případě, že ze schůzky vzejde dokument zavazující Izrael ke konkrétním krokům směřujícím ke vzniku samostatné Palestiny.

To chce i předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás, který se ve středu znovu sešel s izraelským premiérem Ehudem Olmertem a s nimi poprvé i nově ustavené vyjednávací týmy. Teroristické hnutí Hamas, které je od červnového puče v pásmu Gazy stále v Abbásově nemilosti, konferenci bagatelizuje, obviňuje palestinskou samosprávu z kolaborace s Amerikou a Izraelem a vyzývá arabské státy k jejímu bojkotu. Abbás mu chce ukázat, že umí dosáhnout bezprecedentních výsledků, a aby si je zajistil, nepřestává stupňovat předběžné podmínky. Některé jsou však zcela nereálné.

Na Olmertovu nabídku vyklizení 92% Západního břehu Jordánu Abbás reagoval prohlášením, že to nestačí a že trvá na navrácení celé oblasti Palestincům. Na Západním břehu však žije 220.000 Izraelců a izraelská vláda návrat k hranicím z roku 1967 nepodporuje. Abbás také požaduje přesné stanovení hranic budoucí Palestiny a izraelský slib zaručující palestinským uprchlíkům právo na návrat, což je pro izraelskou vládu rovněž nepřijatelné. Zazněl i zcela nerealistický požadavek, aby Izrael zastavil stavbu bezpečnostní bariéry. Abbás také prosazuje přesný časový harmonogram plnění závazků, na které by podle něj měla dohlížet nějaká mezinárodní komise. A i když souhlasí s navrácením východního Jeruzaléma Palestincům, jak navrhuje Olmert, chtěl by celé Staré Město pod palestinskou správou, zatímco Izrael dává přednost mezinárodní správě a pouze nad Chrámovou horou.

Ehud Olmert si zase přeje, aby společné prohlášení obsahovalo zmínku o mezinárodním mírovém plánu známém jako cestovní mapa, která zdůrazňuje palestinský boj proti terorismu, a zejména o dopisu George Bushe bývalému premiérovi Arielu Šaronovi z roku 2004, který podporuje návrat k hranicím z roku 1949, a nikoli 1967, a implicitně přiznává Izraeli právo na určitou část Západního břehu. To je zase nepřijatelné pro Palestince.

Zatímco Abbás prosazuje co nejkonkrétnější prohlášení a závazky, aby posílil svou vlastní pozici, Olmerta by mohly sliby a konkrétnost naopak zničit. Premiér je pod tlakem, aby formulace byly co nejvágnější a nejméně zavazující, protože nejen opozice, ale i řada ministrů jeho vlády palestinské požadavky odmítá, a to i někteří členové jeho vlastní strany Kadima. A zatímco Izrael se nechce pouštět do zásadních rozhodnutí, protože považuje Abbáse za příliš slabého vůdce, jehož dohodu by Palestinci nepřijali, palestinská samospráva se už předem snaží zdůvodnit případný neúspěch konference vysvětlením, že příliš slabý vůdce je Olmert, který se těší tak malé podpoře Izraelců, že nejzásadnější otázky nemůže řešit. Pravdu mají obě strany.

Abbás ve středu poprvé připustil, že k dohodě o konečném statusu zřejmě ještě nedozrál čas. Jednání však pokračují a Abbás s Olmertem se chtějí scházet každé dva týdny. Oba se ve středu shodli alespoň na tom, že budou konferenci považovat za začátek jednání o konečném statusu. Průlom lze tedy očekávat jen stěží. Spojené státy ve snaze schůzku zachránit dokonce naznačily, že by se mohla o dva až čtyři týdny odložit, aby měly obě strany více času k jednání. Jasněji snad bude příští týden po další návštěvě Condoleezy Riceové na Blízkém východě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .