Střet zájmů a korupce

Senátoři, kterým se jeví přísné bránit zastupitelům obcí, aby rozhodovali o příspěvkových organizacích, kterým současně šéfují, jsou dobrým důkazem jejich neochoty vidět v korupci problém. Novela, která jim připadá přísná, je totiž ve skutečnosti podle odborníků na problematiku korupce spíše bezzubá. S korupcí nelze bojovat, aniž se jasně řekne, že politik či úředník, který rozhoduje o použití veřejných zdrojů, nesmí mít možnost ze svého rozhodování jakkoli osobně profitovat. Politici a úředníci pochopitelně neradi slyší, že by se na ně mělo pohlížet optikou presumpce viny, tedy že by měli být preventivně považováni za úplatné a ziskuchtivé, dokud neprokáží opak. Líbila by se jim presumpce neviny, chtěli by být vnímáni jako vzor ctnosti, dokud se neprokáže opak.

Otázka ovšem nestojí, jak zajistit komfortní výkon funkce politikovi či úředníkovi, ale jak docílit praxe, ze které bude mít profit občan. Presumpce neviny nepochybně náleží obviněnému v procesu vyšetřování, stíhání a posléze před pravomocným výrokem soudu. Zákony omezující možnost zneužití moci, například upřednostnění někoho, kdo není lepší, ale nabízí úplatek ve snaze získat státní zakázku, by veřejní činitelé, respektive úřední osoby, měli vítat jako první pomoc proti pokušení obohatit se na úkor občanů. Diskuse o střetu zájmů ovšem zatím vyvolává podezření, že o boj s pokušením není valný zájem. O důvod víc politiky a úředníky hlídat.