Středoevropský fejeton Luboše Palaty

A na něm, schengen-neschengen stáli němečtí policisté a kontrolovali pasy a občanky. Nic se nám nestalo, měl jsem s sebou tehdy dvanáctiletého syna, jeli jsme se vykoupat do Tropical Island a byli jsme typičtí slušní výletníci, zdrželo nás to pár minut a Němci byli poměrně zdvořilí. Ale už sám fakt, že jsem musel svému synovi vysvětlovat, proč to ti Němci dělají, věděl, že je přece schengen, byl velice nepříjemný. A hezkých pár hodin, než jsem to vytěsnil z hlavy, mi ten divný zážitek zkazil.

Teď se na česko-německé hranici, alespoň podle toho, co popisují noviny, konají na Čechy doslova razie. Pokud provozovatel Student-Agency, nejsolidnější firmy na celém středoevropském autobusovém trhu, prohlásí, že Němci jim kontrolují každý druhý autobus a ta prohlídka je tak důkladná, že autobusy díky tomu nabírají velké zpoždění, nemůže to být náhoda, je to normální hnusná šikana. Pokud němečtí policisté donutí českého řidiče čůrat do kelímku na krajnici, aby zjistili, jestli náhodou nevykouřil cigaretu marihuany, jsou to nacistické nadčlověkovské manýry, které je třeba okamžitě zarazit.

Český ministr zahraničí Jan Kohout, který proti této rozšiřující se praxi protestoval při své čtvrteční návštěvě v Berlíně má naprostou pravdu, když říká, že podobné věci mohou zcela zlikvidovat jinak docela pohodové vztahy s Německem. Někde v českém podvědomí totiž stále dřímá příznak Němce, který se nad Čecha vyvyšuje a kde může, tak ho šikanuje a utiskuje. Nemluvě o obrazu Němce okupanta a nacisty, který chtěl český národ zotročit a zlikvidovat. Dnešní Německo je nejlepším Německem, s kterým jsme kdy za posledních několik století sousedili. To však neznamená, že některé stereotypy, jež jsou v Němcích zakořeněné, jak z nacismu, tak z doby před ním a po něm, nemohou v mnoha Němcích přetrvávat.

Pokud jde o současnou vlnu protičeské policejní šikany, je důvod jasný a celkem lehce identifikovatelný a Němci se jím ani netají. Je jím česká norma, která v podstatě dekriminalizuje užívání drog. Respektive z něj dělá porušení zákona na úrovni přestupku, tedy něco jako opilectví, nebo rušení večerního klidu. Je to norma správná a logická, v situaci, kdy osmdesát procent české mládeže experimentuje s lehkými drogami, by bylo opravdu nesmyslné posílat někoho za mříže jen za to, že se u něj najde cigareta marihuany. Tento jak znovu dodávám správný a logický český krok však vyvolal nevoli u našich sousedů. Zvláštní na tom je, že tuto nevoli vyvolal ale pouze u Němců a Rakušanů, tedy národů, které určitý čas pohlíželi na Čechy jako na podlidi. Na polské, nebo slovenské hranici žádné razie proti českým řidičům neprobíhají a Poláci ani Slováci nepovažují na rozdíl od Němců a Rakušanů mladé Čechy automaticky za narkomany a feťáky. Rozhodně to přitom není tím, že by bylo drogové zákonodárství v těchto zemích měkčí než v Rakousku, nebo Německu, spíše naopak. Důvod je potřeba hledat někde jinde, v oné zvrácené psychologii, která v některých Němcích a ještě více Rakušanech přetrvává.

Jsme prostě jako bývalá komunistická země a navíc jako ti divní Slované automaticky podezřelí a je nad námi nutný výjimečný dohled. To je samozřejmě zcela špatně. Od Německa, v jehož čele je kancléřka, která v Praze prožila hezkých pár týdnů, ne-li měsíců a ministr zahraničí Guido Westerwelle je liberál, homosexuál a politik obecně se vyslovující pro co nejsvobodnější společnost, od takového Německa bych něco takového prostě nečekal.

Česko se totiž nestalo žádným drogovým královstvím, jen dalo do souladu normální život a zákony, což by všechny svobodné a demokratické země měly udělat i v jiných oblastech, než jen u lehkých drog.

Buzerací českých řidičů se případné pašování drog do Německa rozhodně neomezí. Ale normální vztahy mezi Čechy a Němci, na něž jsme si přes všechny hrátky s Benešovými dekrety na obou stranách hranice už zvykly, mohou vzít velice rychle za své. Dříve, než by člověk načůral do německého policejního kelímku na krajnici dálnice.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .