Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Jenže vzhledem k tomu, že globální oteplování je zřejmě nesmysl, alespoň náš pan prezident do tak říká, by mi zřejmě nezbývalo nic jiného, než se odstěhovat na jih, nejméně na Mallorcu.

Jenže já jsem se minulé dny vydal úplně opačným a z hlediska zimy špatným směrem, tj. na sever a na východ. Když je hezky, tak je polský Krakov, jedna ze zastávek mé cesty na Ukrajinu, moc hezkým a příjemným městem. Když ale je jako už pár měsíců v našich končinách zima a s prominutím hnusně, tak není hezkým městem k příjemným procházkám ani jinak nádherný Krakov. U Visly, která je už tady pořádně velkou řekou, ledově fouká, pod nohama máte takové ledové prosolené bláto, nebo ledovou kluzavku, slunce na obloze jen tušíte a i když jste teple oblečeni, je vám tak nějak zima - na duši.

Se zimou na duši jsem se vydal do jedné čtvrti, nebo spíše bývalého města, které bylo po staletí vedle Krakova a má jméno Kazimierz. Tady, sotva kilometr od polského královského hradu Wavel se mohli ve středověku usadit s požehnáním polského panovníka Židé. V hradbách tohoto zvláštního města prožili skoro tisíc let. A přestože tu dnes najdeme i několik křesťanských kostelů, svědčících o tom, že tu nežili jen Židé, bylo to město takříkajíc jejich. Když se v devatenáctém století začal Krakov, podobně jako další velká města v Rakousku-Uhersku mohutně rozvíjet, tak se Kazimierz s Krakovem spojil podobně přirozeně, jako s Prahou Žižkov, Vinohrady, nebo Smíchov. Za druhé světové války se pak stalo něco mnohem horšího, z Kazimierze zmizeli Židé. Nezmizeli jen tak, byli vyvražděni nacistickými okupanty podobně jako Židé v ghettech v Lodži, Varšavě a jinde. Z Krakova to navíc bylo do pekla, nejen židovského, ale obecně pekla lidství, nacistického vyhlazovacího tábora v Osvětimi, co by kamenem dohodil. Ostatně, z Krakova se do Osvětimi jezdí dodnes na turistické zájezdy, což je vám taková divná forma turistiky, na kterou si prostě nějak nemůžu zvyknout.

Procházet se po Kazimerzi, jediném židovském městě, které se nám ve střední Evropě zachovalo, je přece jen o něco hezčí než po táboru v Osvětimi, byť smutné je to pořád. Přestože tu stále jsou synagogy, židovské obchody, restaurace a z reproduktorů prodejen hudebních nosičů tu zní i mizející jidiš, Židé tu nejsou. Tedy téměř.

Židé ale nezmizeli jenom v Kazimierzi, ale v celém Polsku. Z těch tří miliónů Židů v předválečném Polsku jich v nacistických koncentračních táborech zahynulo devět desetin a většina z těch tří set zbývajících tisíc odešla po válce do Izraele, Spojených států a jinam. Dnes jich je v Polsku možná třicet tisíc, v samotném Kazimierzi pouhých sto padesát. Před několika měsíci založil jeden polský intelektuál internetový portál s provokativním názvem: "Stýská se mi po tobě Žide", kde připomíná o jak velké lidské a kulturní bohatství Polsko vyvražděním a zmizením svých Židů přišlo.

Nám v Česku se stalo něco podobného. Přišli jsme také o své Židy, vůči nimž jsme, na rozdíl od Poláků, necítili téměř nic negativního a mnoho Židů jsme prostě pokládali za Čechy. Po válce jsme tuto ztrátu zvýšili ještě tím, že jsme z Česka vyhnali tři milióny našich Němců, což byla ztráta ještě mnohem větší, než která Polákům vznikla zmizením jejich Židů. Dnes je tu Němců asi tolik jako v Polsku Židů a abyste je hledali s lucernou. A i ti, kteří tu zůstali se stále jakoby bojí se ke svému němectví přihlásit. Byl jsem mnohokrát na šumavské Kvildě, ale že by mě napadlo, že je to obec s téměř největším počtem Němců v Česku, kteří tu tvoří pětinu obyvatel, tak to ani náhodou.

Vážně se poslední dny zaobírám nápadem, založit podobný internetový portál jako je ten polský, s ještě odvážnějším názvem. "Stýská se mi po vás, českých Němcích a Židech." Na ten polský chodí spousta kladných a dojemných ohlasů. Jsme zvědav, zda si podobné pocity a vědomí ztráty, kterou jsme si navíc způsobili my sami, uvědomují Češi. Já osobně v to doufám. Doufám v to, že my Češi patříme mezi osvícené evropské národy. Hezký, pokud možno nepříliš zimní den z krakovského Kazimierze, města polských Židů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .