Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Když čtete pořád o nějakých stávkách, zkoumáte statistiky nezaměstnanosti, uvědomíte si, že většina, nebo aspoň velká část Francouzů má osmatřicetihodinovou pracovní dobu, úředníci neuvěřitelné výhody, k tomu je tu ještě podle Francouzů do nebe volající korupce a daňové úniky a setrvalý stav, kdy najít někoho, kdo umí anglicky, je zázrak - když si toto všechno spočítáte, nechápete, jak může Francie být ještě světová ekonomická velmoc.

Jezdím týden lodí po řekách a kanálech Burgundska, což je opravdu přenádherná věc. Voda v řece si tiše plyne, lodní motor si přede, břeh kolem vás ubíhá a je to lék na duši, na hektické časy, které všichni prožíváme v práci a teď díky té hloupé krizi ještě víc.

K tomu je to navíc neuvěřitelně snadné, stačí si na internetu najít české zastoupení jedné z několika společností a zavolat, pokud možno pár měsíců před prázdninami. A pak přijet, jako třeba my do Burgundska, do lodní základny v krásném městečku Joigny, zaplatit přijatelný obnos, ukázat občanku. A nechat si za půl hodiny vysvětlit ovládání lodi, chvilku se s ní projet a pak už je říční koráb váš a vy jste kapitánem. Samozřejmě, že to chce přistupovat k lodi, která měří přes deset metrů, jsou v ní ložnice, kuchyň, lednice, sprchy a vůbec tak nějak všechno, s pokorou. Je to přece jen pořádný "bobeček" a řeka není rybník, ale přesto. Je to snadné, nadpozemsky snadné. A v některých chvílích nejen hezké, ale , troufám si použít to slovo, i úžasné.

Daleko těžší, než pochopit řízení a ovládání lodi, vyznat se v říční lodní mapě, dokázat přistát a co je v mém případě největší problém, naučit se s lodí couvat, daleko těžší než tohle všechno je pochopit Francouze a jejich chování a vztah k turistům.

Ten je totiž na první pohled velice zvláštní, až podivný. Jsou země, napadá mě třeba takové Turecko, Egypt, Tunis a z tohoto pohledu vlastně i naše Česká republika, kde se k turistovi přistupuje, že on je v zemi pánem. Přinejmenším pro restauratéry, hotely, penzióny, obchodníky, pro lidi kolem turistického ruchu. Ve Francii je pánem Francouz a podle turistů se tu neřídí vůbec nic. Například Francouzi prostě jezdí v srpnu na dovolenou. Všichni, nebo téměř všichni. Na dovolenou k moři je nutné doplnit. Když všichni, tak všichni a protože jsme ve Francii, tak na velké části restaurací a obchodů najdete i v turistických oblastech, jako je Burgundsko, kterým se plavím, ceduli - od 27. července do 29. srpna zavřeno. A hotovo. Je sice hlavní turistická sezóny, řeka se hemží loděmi a k tomu vyhrazené plochy jsou plné takových těch "spacích aut" - ale jsme ve Francii. A tak se prostě v srpnu jede na dovolenou.

A podobné je to s mnoha dalšími věcmi. Ani na nákupní třídě v Auxerre, metropoli severního Burgundska, s neuvěřitelnými katedrálami, hrázděnými domy, náměstíčky, prostě vším, co z něj dělá turistický magnet - tak ani tady nemluví v obchodech téměř nikdo anglicky. Ani žádným jiným jazykem kromě francouzštiny. A to ještě slovo "téměř" je hodně milosrdné. Na zdymadlech, které se tu ovládají často ručně, se pracuje od devíti do dvanácti a pak od jedné do sedmi. Že je vidět do desíti, nebo, že byste rádi jeli lodí dříve, nebo snad přes poledne, to je opravdu každému vuřt. A samozřejmě - to do "dvanácti" znamená, že po půl dvanácté se na vás každý mračí a ve tři čtvrtě už nedělá. A to do sedmi večer se chápe tak, že v sedm je už obsluha zdymadla doma u večeře.

V městečkách u řeky, kde máte v mapě jasně napsáno, že tam jsou obchody s potravinami, je otevřena jen pekárna s bagetami a croissanty jim dojdou v půl deváté a už prostě žádné další nepečou.

Ale to je prostě Francie. Můžete na to nadávat, nebo se s tím smířit a jako turista kapitulovat. A žít jako Francouzi. Ráno si přivstat pro croissant a dát si v kavárně ranní šálek. V poledne to zapíchnout, zakotvit, poobědvat, vypít trochu vína a ve dvě, ve tři, po chvilce polední siesty vyrazit dát. Na večeři jít nejpozději v sedm - i když je ve městečku jediná restaurace, špatné jídlo a špatný kuchař ve Francii asi neexistují. A v devět, v půl desáté se zapadajícím sluncem a vycházejícím měsícem sedět na zádi lodi a otevřít další lahev vína. Žít jako Francouz, vychutnávat ten zvláštní, luxusní život, v němž je čas na povídání, přemýšlení, smích, odpočinek. Na krásu života. Života, který plyne jako proud klidné tiché řeky. Proto je Francie turistická velmoc. Protože kdo okusí život "a la France", tomu nemůže nezachutnat.

Z Burgundska vám krásný francouzský víkend přeje Luboš Palata.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .