Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Zažíváme skutečně kouzelné jaro, které bychom si neměli nechat zkazit ani tou politikou, jak říkává moje babička.

Ale i v politice se v těchto dnech najdou věci, které vás dokáží potěšit a když nic jiného, tak vám dají naději do budoucna. V úterý odpoledne mi přišla esemeska. Jestli prý bych nechtěl udělat rozhovor s panem premiérem Mirkem Topolánkem. Když vám jako novináři něco takového přijde, je třeba se mít na pozoru. Protože to může znamenat dvojí. Buď chce daný politik skutečně něco říci, sdělit a vybral si zrovna vás, protože má s vámi dobré zkušenosti, ví že nejste podrazák, ani neumětel a tak si vás zavolá. Ale může to být i úplně jinak. Může vás mít za hlupáka, kterého opije rohlíkem, podstrčí mu nějakou vytvořenou kauzičku, nebo skandálek a milý novinář to zbaští i s navijákem. A je i třetí typ novinářů, který si za to ještě vezme, ale mezi ně nepatřím, takže toho jsem se nebál.

Z redakce na Smíchově to na úřad vlády ve Strakově akademii máte kousek - pokud jedete na kole a já jsem na kole jel. Na úřadu vlády jsem s potěšením konstatoval, že tam mají stojan na kola. Ta víc než hodina byla přes všechny pověsti o Topolánkově hrubiánství vůči novinářům jednou z nejpříjemnějších hodin tohoto týdne. To nejpříjemnější na ní ale bylo, že přede mnou neseděl malý český politik, ale troufám si tvrdit, český státník. Vicepremiér Alexandr Vondra, s kterým se neshodneme v zásadní věci, jestli v klánovickém lese obnovit, nebo neobnovit golf, říká, že Mirek Topolánek za poslední tři roky hodně vyrostl. Myslím, že z těch tří let nejvíce vyrostl v posledních třech měsících, kdy stojí na čele Evropy. Jen na počátku března zažil jako šéf Evropské unie tolik, kolik toho byť i špičkový český politik nezažije za dlouhá léta. A o tom byl ten rozhovor, proto jeden ze členů Topolánkova nejbližšího okolí vyťukal tu esemesku, proto mi premiér věnoval hodinu svého velmi vzácného času.

O sobě mluvil velmi málo a to bylo ve srovnání s takovým panem prezidentem také něco výjimečného. To, o co se chtěl podělit, byly myšlenky, dojmy, jak že to v tom velkém světě, paralyzovaném nemocí jménem globální krize skutečně je. Bylo to zajímavé jenom poslouchat, protože Topolánek, když je v pohodě a on kupodivu v pondělí odpoledne v pohodě byl, je příjemný, zábavný společník, který umí vyprávět. A sem tam mu dokonce vypadne nějaké moudro. Tragedie novinových rozhovorů, ale ono to platí i pro ty rozhlasové, o televizních nemluvě, je v tom, že víc než nějakých deset, patnáct minut čistého času se vám nikam nevejde. To by vám v novinách museli dát dvě stránky a v televizi a rádiu speciální pořad, aby toho bylo víc. Já v novinách dostal stranu a to ještě ne celou, to víte, i v novinách je krize a papír něco stojí. Bojoval jsem, přemlouval, ale marno.

A tak se do novin mnohé dostalo, ale mnohé ne. Třeba tam nebyla Topolánkova věta, že se na světě nenajde politik, který by měl odvahu lidem říci, že po krizi se už nebudou mít tak, jako před ní. Že prostě ta naše bohatší část světa bude muset začít méně utrácet a více spořit. Protože tím, jak jsme se stali z věřitelů dlužníky ztrácíme nejen ekonomickou dominanci ve světe, ale brzy můžeme přijít o své výsostné postavení euro-atlantické civilizace jako takové.

V době, kdy se si všichni bereme acylpiriny v podobě šrotovného a podobných nesmyslů, měl Topolánek odvahu říci, že to co zažíváme není chřipka, ale rakovina. Že bude třeba ještě vyřezat nádory a pak, i v případě uzdravení, prostě změnit způsob života.

Tohle všechno se do novin, k mému bezmocnému vzteku, nevešlo. Najdete to na lidovkovém internetu, naštěstí aspoň tam.

A tady, na rozhlasových vlnách, vám milý posluchači aspoň můžu sdělit, že Mirek Topolánek nám skutečně vyrostl ve státníka. Další, zapomenutý státník, se nám za pár měsíců vrátí z postu bruselského komisaře. Skutečný evropský sociální demokrat Vladimír Špidla. Pokud by Topolánek a Špidla spolu vytvořili po říjnových volbách velkou koalici, pak bych se o budoucnost České republiky nebál. Byl by to stejný, povzbudivý zázrak jako to naše současné dubnové jaro, které si milí posluchači s klidnou a veselou myslí v čase velikonočním skutečně užijte.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .