Středoevropský fejeton Luboše Palaty

A silnice, které ovládaly stejně, jako kdyby vám řeku zaplnilo hejno oblíbených velryb mého dětství s krásným českým jménem plejtvák myšok, ty silnice byly náhle prázdné.

Prázdné pro nás malé automobilové čudly. I ta nejucpanější místa, jako sjezdy z brněnské dálnice na magistrálu, nebo Barrandovský most, byla náhle čistá jak horská řeka, když se žene přes kameny do údolí. A jezdit autem bylo, po dlouhých letech, zase požitek. A to mluvím o dojíždění do práce v Praze, aby bylo už jasno. Tedy o té nejpekelnější věci z řidičových černých snů, díky níž i takový ve své podstatě lenoch a požitkář jako já přesedlal na kolo, které se nepohne, dokud těmi pedály neotočíte. O tom, jak to kole vypadá, když zaprší, je kluzko a zima ani nemluvě. V dopravním slova smyslu je to oproti autu něco, jako se přestěhovat z domu s ústředním vytápěním, teplou vodou a internetem do stanu, nebo rovnou pod širák. Přesto ještě před Vánoci jsem se nechal vyfotit k jakémusi článku, jež pojednával o výhodách jízdy do práce na kole, neb když jsem nemusel, tak jsem ze svého domu v lesích na okraji Prahy do svých novin na smíchovské straně řeky autem nejezdil. A hezky a šťastně si šlapal na kole. I v tom dešti a v teplotách jen nepatrně nad nulou - a při těch nižších jsem nepohrdl vlakem.

Jenže takhle, když se celý silniční okruh kolem Prahy jak mávnutím kouzelného proutku vyčistil, jsem usedl do auta - do měkkého sedadla, pustil rádio, nastavil teplotu, natankoval benzín za ceny které nepamatuji a za nějakých dvacet minut vystupoval o dvacet pět kilometrů dál před budovou své redakce. Takový dopravní sen a zázrak.

Ale on to byl houby zázrak. Bylo něco úplně jiného, mnohem horšího, byla to ta krize, která dorazila i na české silnice. Kamiony, ti pomalí, neobratní dopravci naší trochu zblázněné civilizace, přestaly jezdit, protože nebylo v té naší střední Evropě, křižovatce to všech evropských cest, co vozit. Továrny se zastavily, lidé vyděšení všemožnými články a pády křivek na všech roztodivných grafech, přestali nakupovat to, co nakupovat nemuseli. Naše splašeně uhánějící doba šlápla na brzdu a všichni s napětím očekávali, zda z toho nebude smyk a nějaký fatální karambol. Hodnoty akcií, které do velké míry jsou pouze měřítkem snů, plánů a budoucích očekávání padaly a padaly - protože sny se rozplývaly, plány se hroutily a budoucnost měla pouze barvy ponuré, černé a ještě černější.

A střední Evropa, uprostřed toho všeho, která funguje, jak to někdo hezky napsal, jako "průtokový ohřívač" toho co plyne z Východu na Západ a ze Západu na Východ, ta střední Evropa, která ne nadarmo bývá nazývána srdcem kontinentu, náhle neměla co pumpovat. Ruským plynem, který nepřišel do trubek z Východu na Západ počínaje, a auty, co jich tu montujeme, tedy montovali jsme, hezkých pár miliónů, rozhodně nekonče. Prostě, když není co v žilách a tepnách, tak nemá srdce Evropy co pumpovat. Což by si měli uvědomit i všichni ti staronárodověčtí hlasatelé naší nedotknutelné státnosti a nezávislosti, která, jak ukazují tyto měsíce, je tak akorát na kočku. Nejlépe to napsal tento týden týdeník Ekonom, když se vysmál všem těm našim "národním" záchranným ekonomickým balíčkům. Protože jak přiznal ve stejném listu ministr financí Miloslav Kalousek, můžeme si dělat balíčky a podpůrná opatření jaká chceme. Ale to, co nás zachrání, či definitivně potopí, je jestli podobná záchrana zafunguje v Německu. A já bych dodal, že nejen tam, protože Německo zase musí doufat, že se vzpamatuje Amerika a tak dále a tak dále.

Nevím, kolik českých novin dalo tu zprávu na titulní stranu, ale být tam podle mého názoru určitě měla. Mladoboleslavská škodovka, jediná skutečná automobilka v Česku, oznámila ve čtvrtek obnovení pátečních směn. A to proto, že Němci zase začali nakupovat naše česká auta. Tiše doufám, že nakupují proto, že Američané zase začali nakupovat německé výrobky, Číňané americké a tak dále a tak dále.

A těším se, že na dálnicích a silnicích zase přibude kamiónů, benzín bude zase za třicet a přes ten barrandovský most přes Vltavu zase nepůjde přelet, jak tam budou kilometrové kolony. A já zase vytáhnu kolo a budu do práce nepohodlně šlapat. Pořád lepší, než časem přijít o práci a stěhovat se do sklepa, nebo rovnou do stanu, jak zní jedna z rad jak ušetřit v době krize. Krize, která jak doufám i za vás milý posluchači, nakonec žádná nepřijde.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .