Středoevropský fejeton Luboše Palaty

I když místo nejčeštějším by bylo lépe použít výraz čechofilským. Češi jsou ostatně tady v Polsku celkově teď v módě. Když třetí největší polský deník vydal sérii českých filmů, byl už v devět ráno vyprodán a v Polsku obnovená sláva Jóžina z bážin dolehla už i do Česka. Ve Wroclawi ale měli Česko a českou kulturu rádi už před mnoha lety, kdy normální Polák znal tak leda Helenu Vondráčkovou a české pivo. Wroclawský koncert z podzimu roku 1989, kdy se ve svobodném Polsku sešli na koncertu písničkáři z nesvobodného Československa s písničkáři exilovými v čele s Karlem Krylem, patří k legendárním momentům hroucení komunismu.

Ale aby bylo jasno, Češi nikdy ve Wroclawi nežili. Wroclaw, Vratislav byla po tisíc let především Breslau, tedy město Němců. Ostatně, jako byla německá skoro všechna města v té naší střední Evropě. Bylo to také Německo, které Česku, lépe řečeno rakouské císařovně Marii Terezii, v osmnáctém století Slezko a s ním i Vratislav uzmulo. Na konci devatenáctého století už byla Breslau v bouřlivě rozvíjejícím se Německém císařství jednou z největších německých metropolí, svým významem srovnatelnou s Mnichovem, Brémami, nebo Hamburkem. Německé Slezko, které končilo za Ostravou bylo pak díky svým dolům, hutím a průmyslu vůbec v té době srovnatelné s Porůřím a Porýním.

Těsně před druhou světovou válkou spojila Berlín s milionovou Breslau dálnice, jejímuž úplnému dokončení zabránila druhá světová válka. A ještě dodnes nestojí celá, což je takové polské specifikum.

Stejně se dodnes Breslau nevzpamatovala z osudu, který jí připravil Adolf Hitler. Když se fronta v roce 1944 přiblížila k Breslau, vyhlásil Hitler starobylé město mezi rameny Odry za pevnost a tím zpečetil jeho osud. Nacisté se v Breslau bránili až do kapitulace Třetí říše šestého května 1945. Uprostřed města buldozery zbořily celou čtvrť, aby tam mohly vybudovat provizorní letiště pro dopravu zbraní a potravin. Vše marno, jak by řekl klasik.

Konec války změnil Breslau ve Wroclaw a udělal z něj město vyhnanců. Vyhnáni byli jeho němečtí obyvatelé, téměř do jednoho a do Wroclawi se přestěhovali Poláci z bývalého východního Polska, které zabral pro změnu Stalin. Zničená Wroclaw se stala útočištěm především pro Poláky ze Lvova, metropole východního Polska, jednoho z nejdůležitějších center polské kultura a vzdělanosti.

Tento kulturní experiment dává dodnes Wroclavi zvláštní atmosféru, neporovnatelnou s jiným místem v Polsku a možná v celé Evropě. Středověké centrum Wroclavi bylo Poláky opraveno a postaveno tak, jak to Němci sami v mnoha jiných krásných zničených místech Německa nedokázali.

Seděli jsme ve čtvrtek večer v jedné z nejlepších místních hospod, nebo restaurací, je-li vám toto pojmenování příjemnější. Vyprávěl jsem o historii Wroclavi slovinským novinářům, kteří o ní věděli málo, nebo nic. Ta hospůdka se jmenovala Lvovská, všude na stěnách vysely obrazy, fotografie a mapy Lvova, který je dnes na Ukrajině. A také kuchyně spíše připomínala spíše ukrajinskou, než typicky polskou. A to vše ve starém, středověkém domě, který nemohl zapřít, že byl, vlastně pořád je a vždycky bude domem německým. Kolem domů jako tento, kolem kostelů a zbylých paláců je však dnes ve Wroclavi typické Polsko, s ošklivými paneláky z gierkovských sedmdesátých let a novými, hezčími stavbami let posledních, které však mají přes všechnu snahu v sobě cosi východně evropského.

Přesto, nebo právě proto je Wroclaw úžasné místo, které je třeba poznat, abychom si uvědomili, odkud jsme přišli, kdo jsme a co chceme, abych zakončil slovy klasika. Hezký den z Wroclawi, dříve Breslau a dodnes Vratislavi.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .