Středoevropský fejeton Luboše Palaty

Na lyžařské kurzy, kde jste se mohli naučit lyžovat,najít kamarády, zamilovat se, vyhrát nějaký ten závod a těšit se domů.

Z lyžařských kursů mám několik základních životních zážitků. Děsný, kdy jsem někdy na konci sedmdesátých let dostal dlouhé, dřevěné, lakované lyže, vázací boty, bambusové hůlky a na tom jsem se měl naučit lyžovat. Nenaučil, ba naopak, stal jsem se předmětem posměchu a při závěrečném závodě jsem zahučel po první brance do lesa a už z něj nevyjel. Stejně postižený chlapeček, s nímž jsme se dělili o titul nemehla kurzu, také zahučel do lesa. Ale vstal, ještě dvacetkrát upadl a potom nakonec, s časem asi půl hodiny, ten závod dojel. Což pro mě v lese byla potupa, o to větší, že při vyhlašování vítězů on dostal diplom za statečnost, kdežto já jsem nedostal nic.

Po tomto iniciačním zážitku to vypadalo, že mě už nikdy a nic na hory nedostane a že se stanu Čechem a Pražákem nelyžujícím, tedy ze společnosti vyřazeným a poznamenaným. Naštěstí si mě vzala na starosti moje maminka, která za jeden krásný úsměv získala od jakýchsi fešných lyžařských instruktorů ojeté lyže značky Atomic, umělohmotné přeskáče, no prostě vybavení, na kterém by se naučilo lyžovat i nemehlo.

A skutečně, nemehlo se lyžovat naučilo. Pro můj styl, maminka mě učila na sjezdových lyžích lyžovat na běžkách, mě ale zařazovali vždy až do druhého družstva. Ale o to sladší byla pomsta, když jsem pak při závěrečných závodech byl ten nejrychlejší, nebo skoro nejrychlejší. Kdo by na Atomikách nebyl, že. To však nebylo podstatné, pro hory jsem byl zachráněn, stal jsem se platným členem společnosti a mohl jsem pak v dospělosti začít předávat lyžnické světlo dál.

Jedeme na hory a tím končí mé každoroční trauma. Protože když se jede, alespoň tady v Praze, o jarních prázdninách na hory, tak to je jediný týden v roce, kdy jsou všechny nepředražené, hezké horské boudy vyprodané. Navíc, asi aby si školáci nezáviděli, jsou ty jarní prázdniny pokaždé jindy. Takže si to takový chudák otec, který každodenně řeší problémy světa Kosovem počínaje a Keňou nekonče, nemůže ani zapamatovat. Každoročně se tak opakuje rituál, že už od prosince na synovi vyzvídám, kdy že ty jarní prázdniny má. On mi to po strašlivém mučení prozradí, abych to zase zapomenul a ptal se na to v lednu znovu.

A pak někdy týden před odjezdem zoufale obvolával všechny možné horské boudy, na kterých se vám tak leda vysmějí. Většinou něco nakonec najdu, ale je to vyčerpávající. Letos jsem se ale rozhodl s tím skoncovat, horskou boudu našel už v lednu, nedrahou, vysoko v horách. Tři týdny před odjezdem jsem ale zjistil, že ve stejném termínu, jako má můj syn prázdniny, vymyslel Vladimír Putin ruské prezidentské volby. Takže z týdnu na horách zbylo i s pátkem pět dnů, horská bouda, kam se jezdí od neděle do neděle padla, ale zálohu nevrátila a nahradil ji drahý hotel a syn bude mít jarní prázdniny se mnou kratší.

Ale na hory jedeme, protože to se tak nějak musí. Hory jsou totiž takové naše moře. Máme jich, od vyhnání horských, tedy sudetských Němců hodně, víc než jiné národy. Jsou dost vysoké na to, aby to ještě byly hory a dost nízké, aby na všechny člověk mohl vylézt. To jak tu naši zemi krásně obtékají, je jeden ze zázraků, který vidíte i z oběžné dráhy. Mohou nám je závidět, Maďary, Poláky, Ukrajinci počínaje a Holanďany nekonče. Jedeme na hory, kde ačkoli je únor, je už bezsněžné jaro, jak napovídá název "jarní prázdniny". Čtrnáct stupňů nad nulou, předpovídají. Bojím se, že místo sněhu to bude spíš na blátě, nebo přinejlepším na onom zázraku posledních let zvaném "technický sníh".

Ale i kdyby ani ten tam nebyl, i kdyby se vůbec nedalo lyžovat, krásně tam určitě bude. Jako u moře, kde je krásně i když se nemůžete koupat. Lyžovat budeme přinejhorším ten příští rok, kdy snad skončí globální oteplení, jak slibuje prezident Václav Klaus, a kdy o jarních prázdninách určitě žádné prezidentské volby v Rusku nebudou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .