Středoevropský fejeton

Takový výběr ze slušné novinářské společnosti, žádná stovka nebo víc lidí, možná nějakých dvacet, třicet. Byl tam i tak trochu v roli hostitele poradce premiéra Vladimír Mlynář. První a zřejmě poslední ministr přes internet, kterého jsme kdy ve vládě měli a kterého málem, kvůli tomu, že podepsal nějaké špatné nařízení, jako prvního ministra za věci, které udělal při svém ministrování, málem zavřeli.

A když říkám málem, tak myslím o fous a od té doby si o naší soudní spravedlnosti nedělám žádné velké iluze. Přitom i v tom rozsudku, který posílal Mlynáře za mříže se jasně říkalo, že žádná škoda státu nevznikla. Po Česku přitom běhá a v některých případech se do svých ministerských funkcí dokonce i vrací ministři, co si prokazatelně ve svých funkcích nakradli, nebo dali vydělat kámošům, a stát prokazatelně o miliardy a miliardy připravili. A úmyslně a zcela promyšleně.

Večírek začínal v sedm, ale hlavní osoba, tedy hostitel, ještě pořád chyběl. Všichni v sále jsme však věděli proč. V české poslanecké sněmovně se zrovna schvaloval rozpočet. Taková ta poslední verze rozpočtu kdy nemůžete utratit víc, než kolik bylo v první verzi stanoveno, ale můžete přehazovat z jedné hromádky na druhou. A protože už skoro rok žijeme v permanentní předvolební kampani, tak se také přehazovalo. Přehazovala především nová vládnoucí koalice, která se ve sněmovně vytvořila ze sociálních demokratů, komunistů a toho zbytku poslanců strany lidové, který ještě nevstoupil do TOP 09 a věří, že Bůh nedopustí, aby strana lidová v parlamentu a ve vládě po volbách neseděla.

Skoro všechny pozměňovací návrhy, které přehazovaly miliardy z hromádky rozumných věcí, jako splácení státního dluhu, na hromádku platy, sociální služby a peníze zemědělcům, tedy takříkajíc k projedení, prošly většinou jednoho hlasu. Hlasu jménem Vlastimil Tlustý, kterého ještě nepustila pomstychtivá nálada vůči jeho mateřské ODS a jež se při hlasování v sále prakticky nevyskytoval.

Tohle všechno jsme se ale dozvídali zprostředkovaně, mezi první a druhou sklenicí moravského vína a toho něco málo k snědku, co úřad pana premiéra připravil. O to víc se samozřejmě o rozpočtu diskutovalo a Vladimír Mlynář musel mockrát odpovídat na otázku, jestli premiér odstoupí, když bude ten socialisticko-komunistický rozpočet schválen. "Neodstoupí, protože právě na to všichni čekají," odpovídal Mlynář, což je poslední použitá citace z večírku, neboť z večírků se jak je známo zásadně necituje. Nakonec někdy kolem deváté pan premiér přišel. Rozpočet byl schválen, občanští demokraté odešli ze sálu a zbylí poslanci si odhlasovali, že příští rok projíme o 12 miliard víc, než kolik bylo původně v plánu. Což je na každého z nás tisícovka měsíčně.

Musím se přiznat, že jsem na rozdíl od většiny národa nemohl dlouho přijít premiérovi Janu Fischerovi dlouho na chuť. Připadal mi, pan premiér promine, tak trochu jako leklá ryba. Na tom večírku jsem ale jeho určité kouzlo pochopil. Pronesl krátkou řeč, nikoli závratnou, ale hezkou už v tom, že byla úplně normální. Nemluvil tím papalášovsko-funkcionářským jazykem jako Paroubek, nepřehrával jako Topolánek, nevydával se za Boha jako pan prezident. Mluvil normálně, lidsky, kostrbatě a svým způsobem skromně. Když vzpomínám koho mi připomínal, napadá mě v první řadě...Václav Havel.

Jan Fischer byl ze sněmovny otrávený, ale způsobem, kterým člověk k tomu, co ho baví a co pokládá za prospěšné, přijímá i věci nepříjemné avšak nevyhnutelné. A pokud jde o ten rozpočet, nevidím to tak dramaticky jako Mirek Topolánek. Už proto, že až zavolám přátelům do největších středoevropských novin Gazeta Wyborcza a řeknu jim, co v uvozovkách strašného se to u nás stalo, vím co bude následovat za odpověď. "500 miliónů euro? A kvůli tomu má u vás padnout vláda? Zavolej, až padne." Takže klidné adventní dny milí posluchači, pro které doporučuji brát většinu našich politiků s velkou, ale opravdu velkou rezervou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .