Strach z Unie

Výsledky průzkumu jistě přesně odpovídají tomu, co se v téhle zemi odehrává. Nemine den, abych ve zprávách některého z hlavních médií nezaznamenal formulaci typu - "vzhledem ke vstupu do EU dojde od května ke zvýšení DPH", nebo "po vstupu do EU budeme muset sáhnout hlouběji do peněženek" a podobně. Takže - strach je naprosto namístě. Sami si ho vyrábíme.

Sami jsme si ho vyrobili i v letech minulých.
Sami jsme si ho vyrobili čtyřicet let dlouhou podporou totalitního blábolu.
Sami jsme si ho vytvořili ochotným svěřováním důvěry v politické představitele, jejichž politické schopnosti, ekonomický rozhled, ochota pracovat ve prospěch celku a morální osobnostní zázemí způsobily, že patnáctý rok po tzv. převratu žijeme v polobalkánském chaosu nikoli na pokraji nového vzmachu v kooperující Evropě, nýbrž na pokraji ekonomického i společenského dosebezhroucení.

Okolnost, že v rámci nevyhnutelné reformy veřejných financí dochází k nepopulárnímu zdražování téměř všeho, není způsobena Špidlovou vládou. Je způsobena tím, že na tuhle vládu vyšel onen ekonomický Černý Petr, v podobě reformy veřejných financí; doplněný i legislativním Černým Petrem, v podobě řady nesmyslných zákonných norem, zpomalujících či docela bránících ve vývoji právního státu a provázený psychologickým Černým Petrem, v podobě iracionální xenofobní hrůzy ze všeho cizího, nyní ztělesňované Evropskou unií. Tuhle hrůzu, mimochodem, vhodně živí i heslovité zmínky budoucích českých europoslanců, když svým voličům říkají, jak budou v Bruselu hájit a bojovat za jakési české zájmy. Jako by z toho vyplývalo, že kdyby třeba pan Ransdorf české zájmy nehájil, tak nás kdosi schramstne a od příštího roku tu bude úřední řečí "bruselština", nebo co?

Ba ne - myslím si, že strach bychom měli mít spíše z toho, jak dlouho se chceme jaksi bezmocně odevzdávat do rukou neschopných kariéristů, kteří možná vládnou ohebným jazykem, nicméně svou kreativitu nevyužívají pro obecný, nýbrž jen vlastní prospěch.

Ještě jednou zkusím zkratkovitě naznačit ten řetězec, vedoucí k dnešnímu "strachu" z budoucnosti v Evropě. Hospodářská postkomunistická transformace (mnohokrát již prohlášená za ukončenou) ukončena není - společenská transformace, jakbysmet. Hospodářská transformace, bez právního rámce, byla odsouzena předem k tomu, aby vyprodukovala onu karikaturu tržního prostředí, jakou dnes zažíváme, a za kterou Česká republika sklízí mezinárodní ocenění v podobě tragicky špatného umístění na žebříčku korupce.

Společenská transformace, probíhající za důsledného míjení příslušných zákonných norem (lustrační zákon, zákon o protiprávnosti bývalého komunistického režimu, nesankcionované prohřešky soudobých aparátčíků, atd.), způsobuje celospolečenský příklon ke konzumu výdobytků masové spotřeby - předžvýkaným masem počínaje a předžvýkanými informacemi konče.

Jestli bychom měli mít - v souvislosti se vstupem do Evropské unie - z něčeho opravdu oprávněné obavy, pak asi z otázky, kterou nám po květnu naši noví evropští spoluobčané budou klást stále častěji. Otázka zní: Jak jste, občané České republiky, mohli dopustit, že vaši politici dovedli stát do Evropy v tak zbídačelém stavu? A co s tím hodláte udělat?