Stoiber versus Lafontaine

V duelu se Stoiber snaží upozornit hlavně na metodu s jakou Lafontaine a jeho strana sbírá hlasy: Upozorňuje na starou zkušenost, která praví: pakliže nějaké politické uskupení jen protestuje, alarmuje a straší, nemůže nikdy být schopno vylepšit situaci své země. Stoiber v rozhovoru řekl: Německo potřebuje stranu, která je tvořivá. Zároveň Stoiber připomněl, jak se Lafontaine choval na samém začátku devadesátých let, kdy v parlamentu hlasoval proti znovusjednocení Německa a proti měnové jednotě, tedy výměně marek z NDR za západoněmecké marky. Stoiber jasně říká: Jestliže dnes jste v nových spolkových zemích většinově pro jeho stranu, hlasujete absurdně pro muže, který chtěl, abychom se raději spojili s Francii, než s Němci z Východu a který byl proti jistějšímu sociálnímu a bezpečnostnímu systému ve vaší zemi. Lafontaine tehdy řekl, že sjednocení je slabomyslnost.

Stoiber je v rozhovoru na německé poměry vlmi tvrdý a doslova řekl: Považuji za neakceptovatelné, když někdo své já považuje za měřítko politiky a slibuje lidem věci, které nemůže splnit. V principu jen hecujete lidi proti realitě. Proto bych si přál, kdybyste vy, se svými hesly, nehrál v německé politice žádnou roli.

Podle posledních předvolebních průzkumů se zdá být téměř jisté, že tato nová strana bude mít v Bundestagu víc poslanců než svobodní demokraté i zelení. Der Spiegel se proto pana Stoibera zeptal: Není váš soustředěný útok na Levici důsledek chybné kalkulace? Nefunguje vaše kampaň opačně: po vašich útocích spíš Levici hlasy přibývají, než abyste jim škodil? Stoiber se v rozhovoru v časopisu Der Spiegel brání a faktům, které redaktoři uvádějí, oponuje: Tvrdí, že příznivci nové Levici zase ubývají. CSU - podle něj - má za povinnost poukazovat a odhalovat metody, kterými levice pracuje, protože její recepty by zemi jen ublížily a zadlužily. Stoiber, když mu Lafonataine stejně jako Schröderovi vyčítá sociální a jiné reformy, říká: Pane, vy jste nepochopil, že za posledních pár let se svět zásadně změnil. A o kousek dál pokračuje: Už jako ministr financí jste snil o nečem, čemu by se dalo říkat světová vnitřní politika a všichni ve finančních kruzích se vám vysmívali. Vy přece nemůžete globální soutěž, která je právě pro dnešní svět typická, zbrzdit ve vývoji. My máme jedinou šanci, být v této soutěži tak dobří, abychom v ní obstáli.

Zásadní střet v zaznamenané diskusi se pak týkal platů: Lafontain všem parlamentním stranám vyčítá, že reálné platy se snížují, a tím dochhází k brdění hospodářství. Naproti tomu Stoiber tvrdí, že nelze zvyšovat platy, pokud hospodářství stagnuje. To by vedlo nejen k dalšímu zadlužení, ale i k dalšímu stěhování výrobních linek do zahraničí. Stoiber celkem přesvědčivě tvrdí, že německé hospodářství je dnes ve světě konkurenceschopné jen díky tomu, že produkuje v nových evropských zemích a v Asii. Kdyby se zvýšily v Německu platy, nesnižoval by se počet pracovních míst denně o tisíc lidí, ale o pět tisíc. Na tomto příkladu - zdá se - je populismus nové Levice dost zřetelně vidět.