Státní návštěva ve stanu -

Zmíněný stan, vybavený vším nezbytným včetně nástěnné televizní obrazovky, nakonec vyrostl přímo na jednom z kremelských trávníků, takže, jak poznamenává list Izvěstija, to významný host neměl k prezidentu Medveděvovi daleko.

Daleko to ale k sobě legendární severoafrický plukovník a kremelské špičky zřejmě nemají ani jinak. Obě země spojuje čilá spolupráce v minulosti, takže je nač navázat, i když právě ona minulá kooperace je na druhé straně také kamenem úrazu. Někdejší Sovětský svaz v letech 1981-85 libyjskou armádu v podstatě vyzbrojil a dodal jí děla, vrtulníky, letadla i tanky. Těch tanků bylo mimochodem 4 tisíce, což už rozhodně za řeč stojí. Problémem ovšem je, že právě z té doby pochází i obrovský libyjský dluh vůči Moskvě, který představuje 4,5 miliardy dolarů.

Během dubnové návštěvy Vladimira Putina v Tripolisu (tehdy ještě v úřadu ruského prezidenta) se mimo jiné jednalo i o tomto dluhu. Podle libyjské strany by bylo dobré, kdyby Rusko tyto staré pohledávky odepsalo, protože Libye by v takovém případě pro Rusko měla další velice lukrativní nabídky k obchodní spolupráci. A oč by se konkrétně jednalo?

Tak zaprvé: Zbrojní park, který dnes představuje 90 % libyjské výzbroje, zoufale potřebuje údržbu a obnovu. Už jen dodávky náhradních dílů a spolupráce při generálních opravách této techniky by představovaly hodnotu nejméně 5 miliard amerických dolarů. Ale to zdaleka není všechno: Libyjská strana má eminentní zájem na nákupu další, modernější ruské vojenské techniky. Sem patří četné raketové systémy včetně známých S-300, desítky vrtulníků, především i u nás známých Mi-17 a Ka-52, 50 tanků nejnovější konstrukce T-90, raketomety Grad, cvičné letouny Jak-130 a dokonce i diesel-elektrická ponorka třídy 636. K tomu jen podotkněme, že miliardy dolarů za tyto plánované libyjské nákupy ruští experti ještě nesečetli.

Za druhé: Kromě spolupráce na mírových jaderných programech, na nichž se už v nejbližší době začne pracovat, Moskvu zajímá také kooperace v oblasti prodeje energetických surovin. Rusko a Libye jsou členy 12členného Fóra zemí vyvážejících plyn. Hlavně Moskva by si samozřejmě přála, aby se tato organizace prosadila v roli jakéhosi plynařského OPECu a v podstatě světu diktovala ceny zemního plynu. Jak se ale zdá, tady k dohodě zatím nedošlo.

Za třetí: I když se nic takového v oficiálních protokolech neobjevilo, mluví se už delší dobu o tom, že Kaddáfí pomýšlí na dlouhodobý pronájem části libyjského přístavu Benghází pro potřeby ruského válečného námořnictva. V okamžiku, kdy je po roce 2017 ohrožena ruská černomořská námořní základna v ukrajinském Sevastopolu, se podobná představa jak Kremlu, tak ruským admirálům bezesporu musí usmívat.

A je tu ještě jeden, geopolitický a zároveň psychologický motiv: Poté, co se po roce 2003 vztahy světa s původně darebáckým režimem Muammara Kaddáfího, podporujícím mezinárodní terorismus, začaly normalizovat, Rusko samozřejmě nesmí zůstat pozadu. Partner, který se může pochlubit zásobami energetických surovin, přitom leží v Severní Africe a navíc v příhodné oblasti na pobřeží Středozemního moře, obrozující se ruskou velmoc prostě zajímat musí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .