Staronový spor o Falklandy živí ropa

19. únor 2010

První myšlenka, která při pohledu na aktuální zprávy o Falklandách či možná také Malvínách, vytane na mysli, je zkušenost, že staré spory se mají řešit a ne zapomínat. Připomeňme, že ty nepříliš pohostinné ostrovy na chladném jihu Atlantiku zachránily před více než čtvrtstoletím Margaret Thatcherové politickou kůži.

Nebýt vítězného tažení, na jehož konci bylo na jaře roku 1982 znovudobytí Falkland, které vyvolalo vlnu vlastenecké nadšení, skončila by kariéra nejslavnější britské premiérky po prvním vládním mandátu. Málokoho by tehdy napadlo, že souostroví vzdálené několik set kilometrů od argentinských břehů zavdá příčinu k válečnému konfliktu. Evropané se občas trápí spory svázané s druhou světovou válkou, tedy s polovinou dvacátého století, ale nesváry, které pocházejí ze století devatenáctého, se už takřka nepřipomínají. Argentina a Británie vedou svou při o anglicky nazývané Falklandské a španělsky označované Malvínské ostrovy takřka dvě století. Vláda v Buenos Aires své nároky odvozuje od faktu, že je v tomto ohledu nástupnicí po španělském dobyvatelském dědictví v Latinské Americe. Vláda Jejího Veličenstva Spojeného království Velké Británie a Severního Irska je naopak pevně přesvědčena, že na tehdy bezvýznamné ostrovy, které její vojáci obsadili v roce 1833 a kde po desetiletí žijí britští osadníci, má vydržené právo.

Pohled z odstupu tady zaznamená spor živený obhajobou státní či národní prestiže. Ale už v době, kdy vojenská junta v Buenos Aires vyslala své vojáky, aby Malvíny získali zpět pro Argentinu, zaznívaly hlasy, že ve hře je i cosi více, protože dno pod pobřežními vodami obsahuje zásoby ropy a zemního plynu. Na počátku 80. let minulého století, kdy svět zažíval takzvaný druhý ropný šok, byly podobné úvahy vnímány jako nezbytný dobový kolorit. Pozdější výzkumy však ukázaly, že dohady o ropném bohatsví dostupném z Falkland nejsou neopodstatněné. Úvahy, jak se k němu dostat, brzdily dva faktory: postupně klesající cena ropy a vysoké náklady na případnou těžbu. Cena cenné energetické suroviny se však poslední dobou drží nahoře a hlavně díky technologickému pokroku by náklady na těžbu mohly být nižší.

Ke sporu živeném obranou národní prestiže tak přibyly masivní ekonomické zájmy - odhadovaných 60 miliard barelů ropy, což jsou zásoby srovnatelné se zdroji, které byly v Evropě k dispozici v Severním moři, už stojí za hádku. Nyní Argentina kvůli Malvínám nemobilizuje své vojáky, ale minulý týden zadržela v jednom ze svých přístavů loď Thor Leader kvůli podezření, že veze na ostrovy části potrubí potřebné k zahájení podmořského průzkumu. Toto úterý prezidentka Cristina Fernández-Kirchnerová nařídila, že každé plavidlo směřující k Malvínám skrze argentinské teritoriální vody by muselo k této plavbě získat povolení příslušných úřadů.

Takováto obstrukce není nepřekonatelná. Lodě dopravující těžební plošiny k Falklandám se mohou argentinským vodám vyhnout a pohonné hmoty si mohou doplnit na ostrovech Tristan da Cunha nebo je čerpat přímo z nějakého přistaveného tankeru. Náklady na dopravu a tedy i případnou těžbu budou samozřejmě vyšší - a to je možná bod, ke kterému vláda v Buenos Aires směřuje, totiž dosáhnout stavu, kdy Londýnu nezbude než začít vyjednávat. Jako modelové řešení Argentina nabízí model, jaký Británie použila při postupném předání správy nad Hongkogem do čínských rukou.

Labouristická vláda až dosud nic neměnila na politice, které se drželi její konzervativní předchůdci. Usnesení Spojených národů vyzývající obě strany k jednání a hlavně varující před jakýmikoli jednostrannými kroky prostě ignoruje. Svoji politiku neměnila ani vláda v Argentině a nic na tom nezměnil ani fakt, že válečné tažení juntou v roce 1982 skončilo nejen vojenským fiaskem, ale že toto fiasko vedlo až k pádu generálské diktatury.

Staronový spor o Faklandské-Malvínské ostrovy tak má staronové obrysy jen s tím rozdílem, že použití síly, tedy čistě vojenské řešení, je takřka vyloučeno - na to jsou britské síly příliš silné a argentinské vzpomínky příliš živé. Jedna věc však jistá není, totiž definitivní odpověď na otázku, kolik ropy a zemního plynu lze zpod mořského dna skutečně vytěžit. Z posledních šesti pokusných vrtů byl úspěšný pouze jeden. Další průzkumné sondy mají začít už příští týden.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Adam Černý
Spustit audio