Stanislav Škoda: Ženy ve smokingu

Ti totiž unesli v neděli 20. dubna nedaleko somálských břehů španělskou rybářskou loď Playa de Bakio se šestadvaceti muži na palubě.

Nakonec všechno dobře dopadlo. Neuběhl ani týden a lovci tuňáků byli na svobodě. Podle somálských zdrojů je španělské úřady dostaly od pirátů za hubičku, za milión dvě stě tisíc dolarů.

Nic nebylo ovšem tak jednoduché: premiér Rodríguez Zapatero svolal hned po únosu krizový štáb. Ministryně obrany Carme Chacónová a místopředsedkyně vlády María Teresa Fernándezová de la Vega dostaly za úkol řinčet zbraněmi. Prohlásily, že když se tak vláda rozhodne, pošlou do Indického oceánu patnáct bojových plavidel speciálních námořních jednotek, a ty s piráty zatočí.

Vyplulo ale jen jedno, bojový člun Méndez Núnez, o den dříve, než zasedl generální štáb. Zapaterovi lidé už podle všeho dávno pracovali na tom, aby se únos vyřešil jinak. "Prioritou je nevydat rukojmí v nebezpečí života ani jiné újmy," prohlásil ministr zahraničí Miguel Ángel Moratinos. Dámy se chystaly na boj, muži to šli s kufříkem urovnat. Kdo vlastně rozhodoval o tom, jestli se s únosci dohodnout nebo ne? Krizový štáb? Španělská vláda? Rodríguez Zapatero? Ženy nebo muži?

V bitvě o Falklandy, nebo kdo chce o Malvíny, šlo původně také o rybaření, respektive o to, kdo, jak a kde může lovit kytovce. Ostrovy obsadili v devatenáctém století Angličané a prohlásili, že na ostrov nevstoupí jediná noha s argentinským pasem v kapse. Před dvaceti šesti lety vládla ale v Argentině krvavá vojenská junta generála Jorgeho Rafaela Videly, a aby odpoutala pozornost od strašlivých výsledků svého vládnutí v Argentině, zaútočila na hospodářsky i strategicky nevýznamné souostroví pod správou Britů.

Margaret Thatcherová se s Rafaelem Videlou mohla podle všeho úplně klidně nějak dohodnout. Ostatně s Pinochetem si docela rozuměla. Jenže ona byla muž v sukních a poslala tam vojsko. Na jednu stranu se říká, že díky Falklandskému vítězství uspěla Thatcherová i v následných parlamentních volbách v Británii. Ovšem také platí, že stejné vítězství způsobilo zároveň i konec zločinné argentinské junty.

V takovém případě by se mohlo říct, že oněch dvě stě padesát britských vojáků, kteří na Falklandech padli, se jaksi v druhém plánu obětovalo za tisíce Argentinců, kteří by možná skončili v celách smrti argentinských diktátorů. Celkem měla totiž junta na svědomí třicet tisíc lidských životů z řad svých politických odpůrců.

Tak a teď to musím říct: lepší Thatcherová v kalhotách než Zapatero v sukni. Ach, ty nešťastné historické paralely. Samozřejmě, že milión dolarů za životy třiceti námořníků je rozumné zaplatit. Jsou to jenom peníze, a díky této částce jsou tátové rybáři zase doma u rodin.

Ale co když příště piráti nepočkají ani ten týden? Na co asi španělské peníze použijí? A co teroristé z Al-Kaidy, kterým šel Zapatero po teroristickém útoku v madridské Atoche před pár lety víc na ruku, než sami čekali?

Rodríguez Zapatero se nejspíš novým kouskům nenaučí. Třeba ho ale postupem času usměrní jeho vlastní ministryně. Jestli ty, které chodí raději v sukních nebo v kalhotách, na tom nakonec nesejde.

Autor je novinář a redaktor nakladatelství Paseka